Východ-Západ

Regis Wargnier je taký francúzsky David Lean. Že bol jeho hlavným režisérskym vzorom, na to by som vsadil DVD Doktora Živaga. Veľká láska, milostný trojuholník, umne vykreslená atmosféra krajiny, v ktorej sa dej odohráva, melodramatická hudba, obetavý pohľadný manžel, proste podobný prípad ako Indočína. Štandartne akademicky natočený historický film, ktorý vzhľadom na svoju triezvu dĺžku ale nemá kedy začať nudiť a pre našinca má špeciálne body navyše. Len škoda, že ten francúzsky svet, o ktorom sa tu len hovorí, je vykresľovaný ako z inej planéty, ako svet bez problémov a ten, v ktorom sa manželia ocitli, ako svet bez nádeje na normálny život. Vyniká tým ale konflikt, takže z filmového hľadiska je to v poriadku. Pre mňa je forma filmu jasným ťahom na bránku akademicky zmýšľajúcich divákov. Oleg Menšikov bude v Rusku asi veľký sexuálny symbol. 70%. (03.08.2013)

Profesionálně natočené melodrama, které se dnešnímu divákovi snaží barvitě ilustrovat šílené poměry ve stalinistickém Rusku 40. a 50. let minulého století. Sandrine Bonnaire i Oleg Menšikov si v mém osobním hereckém žebříčku stojí hodně vysoko a mé očekávání určitě nezklamali. Přes atraktivní námět a silný příběh tomu filmu něco přebývá nebo naopak schází. Navzdory nesporným festivalovým ambicím nebo možná právě kvůli nim (přesně to vystihla uživatelka Snorlax, když označila Východ-Západ za pokus o americký film za evropské peníze s francouzskými herci v ruském prostředí) je výsledek trochu umělý a vykalkulovaný. To je častý případ vícečetných mezinárodních koprodukcí, ze kterých vyplývá spousta kompromisů. Celkový dojem: 65 %. (16.10.2013)

Slabší odliatok režisérovho Indochine v duchu priamočiareho melodramaticky-vydieračského ťahu na bránku cien Akadémie. Konvenčný, držiaci sa tradičných zaužívaných postupov, striktne príkladný následník veľkých filmových príbehov. Tento krát mi to pri stabilnej rytmike, realistickej stopáži a oporných bodoch v hereckých výkonoch vlastne až tak neprekážalo - Wargnier má cit pre tieto dramatické postupy a prácu s príbehom v krvi a špičková kamera Laurenta Dailland u mňa zožala najmä v záberoch na morskej hladine fenomenálny úspech. Niektoré myšlienky postáv pôsobia spätne naivne, ale budiž. V našich zemepisných šírkach má navyše pre mladšiu generáciu vidieť tento film jasný význam. 70% (15.07.2014)

Před mým komentářem tento film, natočený podle skutečného příběhu, tady komentovalo pouze 9 uživatelů (počítám-li i technické údaje od Houdiniho a Danečka), hodnotilo 140. Přitom je to film, který bere dech. Základním symbolem je voda. Její nekonečnost proráží příď lodi už při počátečních titulcích. Ubíjející stereotyp při plaveckém tréninku zároveň dává naději svobody - možnost útěku při sportovní akci. Kontrast bazénového zázemí a nadšeného tréninku v jezeře - teplá voda v bazénu x chladným vztahům na jedné straně a studená venkovní voda x vřelým vztahům. Nedostatek vody zobrazuje sovětskou socialistickou každodennost v nájemním domě - pokoje i užívání vody na příděl. A souboj s otevřenou mořskou vodou při útěku = plavání za svobodou, která má mnohem větší cenu než všechny medaile. Film řeší hrůznou komunistickou sovětskou politiku, která rozděluje lidi, poznamenává jejich osudy. Už při návratu domů rozehrává Alexej Golovin karetní hru s pasy. Trumfy ovšem nedrží sympatický lékař vyznávající se z lásky ke své francouzské ženě Marii, ale všemocná strana. Ta sama určuje pravidla a z lidí dělá loutky. Při výstupu z lodi v přístavu se po zastřelení jednoho z navrátilců rozsvítí světlo a film začíná... Ještě že byly takové víly, jakou zahrála Catherine Deneuve. Nedabovaná verze: zde (08.07.2008)

Jeden z těch mála filmů na které jsem se moc těšila nejen kvůli hereckému obsazení, kde byla tentokrát magnetem Sandrine Bonnaire, ale i kvůli zajímavému námětu. Jen mě všechny ty jejich peripetie i když byly občas zdrcující a smutné (co by nebylo v té době v Rusku?) tak nějak emotivně minuly a to je velká škoda. Nevím, kde je v tomto případě chyba, možná jsem na podobné téma viděla přece jen trochu lepší kousky, ale přesto všechno jsem ráda, že jsem Est-Ouest neminula a už vůbec nechci svým komentářem odradit druhé. (16.05.2014)