Let číslo 93

Pěkně syrově natočený film o 11. září, který snad nejvíce vystihují slova autentický a strhující. Nikde neplápolají americké vlaječky, žádná scéna není zbytečně vyumělkovaná a postavy vedou úplně obyčejné dialogy. A ač mají trochu málo prostoru na to, aby každý mohl rozehrát svou vlastní roli, nijak mi to nevadí a United 93 je asi prvním filmem, kde jsem naopak jen za hrubě načrtnuté postavy ráda. Pokud bych měla vyzvednout z tohoto dílka několik scén, je to především arabská motlitba hned v začátku snímku, skvělý pohled na padající dvojčata očima dispečerů na letišti, kdy vás pěkně zamrazí a úplně zapomenete, že jste tyhle záběry viděli už stokrát předtím, a hlavně posledních 10 minut, kdy se pasažéři rozhodnou ovládnout letadlo. Ale strhujících scén jsou desítky, ne desítky, strhující je celý film bez ohledu na to, co zrovna sledujete. Až do závěrečných titulků prostě jen sedíte na místě a neschopni slova sledujete děj. Tohle už je mnohem víc než film. (29.10.2006)

Jsem seznámen s tím, kterak vypadá oficiální verze pravdy a viděl jsem příliš mnoho analýz na téma, že tohle se na palubě letu číslo 93 rozhodně stát nemohlo. Takže já bych si určitě větší napětí prožil, kdyby si tento snímek nehrál na dokumentární zobrazení historické události a odvážně by vydával sám sebe za fikci. Takhle jsem viděl průměrné drama s předem daným koncem sázejícím na to, že tisíckrát opakovaná lež se nakonec stejně stane pravdou. Hodnocení tohoto snímku budiž důkazem toho, že se záměr vydařil. (05.02.2014)

Fantasticky živé zpracování jednoho velkého tabu. Při zapnutí mě míjel takový zvláštní nepříjemný pocit, který věstil, že toto nebude zas tak obyčejný film. Paul Greengrass, režisér který když už se do nějakého díla pustí, diváka zlomí na kolena jeho syrovostí, nefalšovanou odvahou a pocitem zármutku. Nikdy mě nedokázal film vtáhnout do děje jako tento. I přesto, že jsem věděl jak toto vše dopadne nemohl jsem od obrazovky odtrhnout oči a pouze sledoval sled událostí, které se na palubě letadla United 93 děli v posledních minutách, vteřinách, setinách. Čas jakoby neubíhal, to jen zem nad kterou tak blízko letí letadlo s určeným cílem ubíhala tak neokázale rychle, že by se nad tím vším zastavil samotný filosof s otázkou...je toto všechno vůbec pravda? Bohužel ano, ale režisér nám ji ukázal v tak reálné a přesvědčivé podobě, že pocta padlým 11. září 2001 je to opravdu nádherná, že jen málokdo si takové zaslouží. (20.01.2007)

Všechno co se o tomhle filmu říká je pravda. Od začátku do konce syrová atmosféra připomínající hodně vypjatý dokument. Vůbec nejzajímavější na tomhle snímku je to jak se ve vás rvou klasická schémata, jakými chápeme fungování fikčního snímku (který film přece jenom víc připomíná) a vědomí, že něco velmi podobného opravdu zažívali skuteční lidé. Což několikanásobně zesiluje míru naší empatie s postavami. Greengrass je zjevení v tom nejlepším slova smyslu. Pamatuju si, že v jistém smyslu podobně na mě zapůsobil jeho předcházející Bournův mýtus. Doufám, že mu nyní začnou produecnti cpát dolary plnými hrstmi a že je efektivně promění v nějaký další, podobně úchvatný film. 100% (11.02.2007)

Úspěšný recept z Bloody Sunday uplatňuje Greengrass i zde (obvzláště to jeho trademarkové vtažení do dění tím jak z vás udělá jednoho z pasažérů) - a opět nadmíru skvěle. Snad vše je zde dle stejného mustru a přitom tak jiné. 75 minut nejprve rekonstruktuje chaos kolem prvních spadlých letadel a pak vás během závěrečné čtvrthodinky zcela emočně vyždíme na palubě United 93. Opět kde to jde používá reálné představitele "as himself", zase se vyžívá v nenápadné a o to více působivé hudbě, v maximálních detailech tváří rozklepanou kamerou a v totální apolitičnosti. Působivé, byť jako snímek to těžko hodnotit, ovšem zážitek to ve vás zanechá obrovský. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (24.08.2006)