Drawing Restraint 9
Réžia:
Matthew BarneyScenár:
Matthew BarneyKamera:
Peter StrietmannHudba:
BjörkHrajú:
Matthew Barney, Björk, Jošio Harada, Makoto Tanaka, Šinja Kimura, Toshiaki Ozawa, Takaši NišinaObsahy(1)
Barneyho „japonský“ film se soundtrackem Björk je první (a velmi komplexní) spoluprací obou tvůrčích a osobních partnerů. Ztvárnili tu také ústřední role „Hostů“ na palubě velrybářské lodi Nissin Maru. Barney je i zde fascinován rituály různých kultur a vypráví vláčným tempem. Zároveň se od cyklu Cremaster posunul – třeba k emotivnímu vyznění druhé poloviny snímku. Hlavním tématem filmu, natáčeného v zátoce u Nagasaki, je vztah mezi dobrovolným sebeomezováním a kreativitou. Na palubě lodi je vytvářeno a přeměňováno „Pole“, objekt z vazelíny – symbolické ztělesnění tématu. To se však odráží i v postavách dvojice Hostů, kteří se nalodí, podstoupí svatební obřad a lázeň. Jejich kostýmy ze zvířecích kůží mají původ v šintóistickém svatebním oděvu. Během čajového obřadu se dočkáme (u Barneyho výjimečně) mluvené řeči: pár se dovídá o historii lodě. Jejich kajutu pak během bouře zalije hmota, kterou zřejmě uvolnilo Pole. Vrcholem filmu je společná milenecká přeměna-sebevražda: pár si navzájem uřeže nohy. Na Hostech opakovaně shledáváme znaky, jež přísluší vodním tvorům. V posledním záběru tedy lze myslet na znovuzrození – v moři vidíme dvojici velryb plujících za lodí směrem k Antarktidě. (MFF Karlovy Vary 2006) (oficiálny text distribútora)
(viac)Diskusia
Podľa mňa najlepšiu hudbu mal Cremaster 3. Spev toho chlapíka čo tam vybrnkával za podmazu hučania výťahových šácht by som dokázal počúvať hodiny. Čo sa, vzhľadom na to že ten film trvá tri hodiny, možno aj stalo...
Dadel: S tou hudbou ve filmu to vidím stejně. I když nemůžu vědět jistě, zda by se mi její /podle tvého popisu/ skromné použití v Barneyho filmech nepostačilo..
No já si Barneyho filmy užil, a nelituju, že jsem je viděl (jinak bych nechodil na všechny). Ale co mi bránilo v tom, aby se mi opravdu líbily, bylo to, že s výjimkou Cremasteru 5 neměly žádnou hudbu (nebo jen nevýraznou, a to jinak Bjork miluju). A já jako fanoušek obrazově-hudebních filmů a videoklipů vím, co dokáže dobrá hudba s obrazem udělat - posunout zážitek o mnoho dimenzí výš. Tady mi to přijde jako promarněná příležitost.
hirnlego: Tobě se to povídá, když si byla na MFFKV. Ve mě vzbudil poslední Barneyho film zvědavost už víc než před rokem, ale pochybuju, že ho někdy uvidím.
Pokud to byl od molotova vtip, tak se jistě snažil, aby ten vtip byl je stejně vtipný jako vtipy v Kameňáku (tzn. vůbec:)
Přeposílám sem jednu minidiskusi, kterou jsme ve ,,volné,, vedly se zdejší uživatelkou Lygie - možná tím v někom vzbudíme zvědavost po tomhle filmu, možná ne - každopádně si myslím, že to sem patří:
- Lygie (11.09.2006 00:21) Tak já právě zjistila, že jsem ten Restraint viděla!
- hirnlego (11.09.2006 00:24) Viděla? A jak jsi na to mohla proboha zapomenout? :) Takže předpokládám, že tě to asi neoslovilo tolik, kolik by bylo záhodno...
- Lygie (11.09.2006 00:29) I oslovilo. Jen si to pamatuju jako TOHO Barneyho. A jak mne to oslovilo: fascinovalo mne to, i když se přiznám, že v polovině jsem měla lehkou krizi. Závěr mne opět strhl, i když i trochu naštval. Já vážně věřila, že sleduju svatební obřad!
- hirnlego (11.09.2006 00:38) S Restraintem jsem měla podobný problém - někdy před polovinou jsem zažila menší spánkovou krizi, avšak brzy jsem se z ní dostala a fascinovaně sledovala ty pomalu plynoucí nádherné obrazy dál...a nevím, jestli mě tam něco naštvalo - spíš jsem prostě jen fascinovaně zírala (SPOILER! scéna s vzájemným rozřezáváním mě tedy dostala asi nejvíc - neuvěřitelně věrohodné a naturalistické)
- Lygie (11.09.2006 00:42) Já na to teď už taky vzpomínám jinak. Prostě jsem se tím filmem nechala trochu napálit, rozněžnit se tou zdánlivou svatbou a pak se z těch lidí najednou stanou... však víš, co. S odstupem mě ten film těší a zůstaly mi z něj skutečné krásné, fascinujícící, originální a dlouhé záběry. Atmosféra a rytmus! Čistý zážitek.
- hirnlego (11.09.2006 00:51) Já se moc rozněžnit nenechala ani tehdy - ta atmosféra na lodi (izolace, podivné rituály) mi přišla lehce depresivní - naopak konec mě absolutně odrovnal (máš pravdu - na ten jsem zas zapomněla já - takže ten byl asi tím nejúžasnějším/nejbizarnějším z celého filmu) - odrovnal mě a já se neubránila dojatému úsměvu...