Afričan

 „Teď je ta pravá chvíle, kdybychom se náhodou už nepotkali...“ Strastiplnou cestou podél divočiny, s objevením nového ráje v končinách pro běžný lid neznámých, začíná plynout zároveň i ona cesta zdánlivě nejbanálnější a někdy přeci nejobtížnější: cesta k opětovnému porozumění si mezi sebou... Afričan je pro mě nádherný film plný života, s dobrodružným příběhem, který má svou duši, fascinujícím exotickým prostředím a skvěle zahraný dvěma herci, pro které mám slabost, přičemž krásná Catherine nepůsobila snad nikde jinde tolik přirozeně a charismatický Philippe zde nešetří neodolatelnou sebeironií. S dojmy, jaké ve mě film vyvolal, mám v hodnocení jasno a nehodlám polemizovat, zda si plný počet hvězd reálně zaslouží nebo ne. A zaslouží! :) [95%] (01.11.2021)

„Když si ve sračkách až po krk, nemůžeš v nich být zároveň až po oči.“ Toto pygmejské přísloví mě zaujalo ještě víc, než oranžový plastový kýbl v rukou civilizací nedotčených domorodců či Afričanova schopnost přistát s letadlem i na bedně od olejovek.. Dobrodružství obsahující exmanželské hašteření, střídání nepříliš intenzivního dramatu a vtipu, nenucené poselství ochrany přírody a tolik přeletů nad plameňáky a pakoni, až je z toho i Pepinec na pokraji sil. Nic proti ekoteroristovi Noiretovi, ale Belmondo by ty sloní kly házel do jezera s větším šmrncem.. (18.11.2015)

Film ,,Afričan" ponúka dobrú zábavu. Philippe Noiret je vo svojej úlohe nevrlého a starnúceho dobrodruha, ktorý miluje slobodu je veľmi presvedčivý. Catherine Deneuve bola podľa mňa menej dobré obsadená, ale celkovo dvojica obstála. Zábery africkej savany a jej stád slonov natočené zo vzduchu sú úplne ohromujúce. Film je zároveň obžalobou za ochranu životného prostredia a zvierat v čase, keď táto téma nebola taká mainstreamová ako dnes. Je to dobrý film, ktorý si zaslúžite vidieť v zreštaurovanej verzii. 6/10 (07.12.2021)

Muž z Afriky. Spíš lehká a hodně oddychová, než originální a  stoprocentně dotažená Brocova osmdesátková hříčka z exotického prostředí na léto, viděna v chladném večeru po pěkné stráveném dnu  v předvečer svátku sv. Václava na ČT 2. Třeba by to na mě právě uprostřed nějakého horkého dne působilo víc.  Romantická zápletka (ona a on) ničím nepřekvapí, ale bavily mě Noirety cholerické výstupy a slovní  přestelky s Catherine Deneuve, na které pravda nějak extra neujíždím. A možná více než slavná Catherine mě tedy bavíl plachý asistent Jean-François Balmera, který mi utkvěl v paměti ve Hrozbě a tady se  na to hodil. Hudba hezká.  Alternativní verze s Belmondem by jistě byla taky zajímavá. Ten měl přeci jen s dobrodruhy  a Brocou bohatou zkušenost. (27.09.2022)

Francouzská noblesa uvádí dychtivého diváka tak trochu na scestí: lehká komedie má totiž současně všechny znaky "vážného" hraného filmu a jen místy lze zaznamenat náznaky triviálnějšího "lehkého" pojetí. Rozhádaný manželský pár, v němž se oba partneři na život a na smrt milují, aniž by byli s to spolu sdílet společný úděl, navíc nese všechny rysy "nezávisle osvobozené" postmoderny. Velké téma ochrany kulturního i přírodního afrického dědictví, jednoho z několika nejvíc ohrožených na naší planetě, se logicky prolíná do tektoniky vlastně láskyplného vztahu. Krásná černoška (spolu s jazzem v Africe, scény u Pygmejů) naznačuje možné limity filmu, který si na akční nehraje a ani jím být nechce. Příběhy partnerského míjení se dnes - tj. před čtvrtstoletím - mohou odehrávat na opravdu velké ploše času i prostoru. Ale to nejdůležitější je láska všedního dne, schopnost sdílet vše ve dvou. V dobrém i zlém. I na stříbrném plátně. (23.03.2008)