8 žien

Tak jednoduchý koncept, který si vystačí s 8 skvělými herečkami v jediném domě. No, uznejte: Vražda hlavy rodiny spáchaná jednou z osmi přítomných žen - manželka, tchýně, sestra, švagrová, dvě dcery a dvě služebné. Jsou uvězněny v domě a snaží se tedy přijít na to, která to udělala. A všechny skrývají až příliš tajemství. Jednoduchý nápad a skvělý scénář dávají možnost vyniknout všem herečkám různých generací...a ten konec, no prostě parada :) Jediným problémem je opravdu až přílišná divadelnost, ale proč vlastně ne... (16.09.2006)

Spoilery! Který muž by si nepřál strávit 106 minut ve společnosti 8 žen. Já byl obklopen hned 9 ženami, ale nemůžu říct, že bych si nějakým způsobem užíval to, co si pro mě François Ozon připravil. Navíc 8 z 9 žen bylo poměrně ošklivých. Taková krimi klasika. 1 falešně mrtvý a 8 podezřelých. Bohužel jsem nás se spolusledovatelkou připravil o překvapení, neboť jsem zhruba po 20 minutách přestal podezírat černošku (ano, protože je černoška) a vyložil na stůl svoji teorii, že ten pán svoji smrt pouze finguje, aby se přesvědčil, jakými mrchami byl celý svůj život obklopen. Ano, jsem genius. Vím o tom. V závěru mi ovšem vytřel zrak, když se po celém tom divadýlku opravdu odstřelil, i když se mu nelze ani malilinkato divit. Zásadní nedostatek filmu bych ovšem neviděl rozhodně v snadno prokouknutelné zápletce, ani tak jsem si nebyl na 100 % jistý, že musím mít zaručeně pravdu. Problém vidím v, alespoň pro mě, krajně nezajímavých slečnách a paních, a to jak v napsaných rolích, tak i v jejich ztvárnění. Nebavily mě! Ani jedna z nich. Dokážu celkem snadno pochopit, že většinu zdejších diváků bavit dovedly, a to vydatně, ale já jsem holt fajnšmekr. Absolutně se snímek minul s mým vkusem. Skoro, jako bych viděl nějakou jinou verzi snímku než naprostá většina ostatních uživatelů. To co zde jiní vychvalují, to mi přišlo naprosto úděsné. Jako bychom se všichni opalovali na stejné nuda pláži. Všichni kromě mě by byli spokojení pod ozonovou vrstvou a jen já bych si vychutnával pravou sílu solární energie a nasával blahodárné účinky ultrafialového záření pod ozonovou dírou. Kdybych se měl zamyslet alespoň nad nějakým pěkným momentem, tak je to vyloženě jen naprostý závěr, kdy se pán opravdu sprovodil ze světa. Přiznávám, až takhle důkladně jsem svoji teorii nerozvinul. Naopak jednoznačně nejhorší, byla veškerá tanečně-pěvecká vystoupení. To mi uši a oči krvácely. Pro mě opravdu absolutní nuda. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka harfuska. (23.11.2016)

Hra Roberta Thomase "8 žen" proběhla celým Českem, hrála se i v Lanškrouně, Boleslavi, Bydžově, větší města pomíjím. Každá z žen se tu prezentuje nejen svou humorně pojatou povahou, ale i písničkou (texty viz youtube). Humor a písničky jsou dobře dohromady, dobře to vypadá i dobře to zní. Samozřejmě si můžeme přitom současně přehrávat "pohlavně" opačnou verzi: člověk s dýkou je žena. Peripetie mohou být obdobné, jen závěr se bude nejspíš lišit. Zdánlivá oběť vyrazí z pokoje a všechny falešníky postřílí. Pozn.: Ludivine Sagnier (Catherine), která všechno zosnovala, zpívá: "Papa papa papa t'es plus dans l'coup papa - taťko, taťko, taťko, jaksi už nejseš ve formě taťko". (14.01.2019)

Divadelní hra se všemi pozitivy a nedostatky. Vyšetřuje se vražda mezi 8mi ženami v sídle odříznutém od světa. Postupně se vše komplikuje a zaplétá a člověku chybí motivace si to pamatovat. Finální zvrat je jasný tak od třetiny filmu. Na druhou stranu herecké výkony jsou prostě divadelně dobré a charaktery zajímavé. Dost se mi taky líbili písničky, které teda čistě filmově byli jak pěst na oko :). (27.04.2007)

Dobře promazaný stroječek měštáckého divadla zase jede na plné obrátky. Paříž se chce bavit a hýčká si své řemeslníky (Feydeau a spol.), kteří se naučí vařit podle osvědčeného receptu. Robert Thomas je spolehlivý autor divadelních detektivek a uspokojí jak paní učitelku, tak magistru z lékárny, paní doktorovou či paní starostovou - no prostě celou tu měšťáckou honoraci. Ozon se pak ve filmu snaží hrát s námi hru - já vím, že ta hra je blbá, nelogická a konec je jasný už na začátku, a proto použiji infantilní poetiku - ženy mají jasně vymezené barevné kostýmky, scéna je kýčovitá (vždyť jsou vánoce), všechno to se spojí s operetou a poetikou Moulin Rouge, vždyť to přece k měšťákům patří - a hlavně ať je to peprné, ať je tam ten sex, ať se dámy ve večerních šatech cudně červenají a pánové vědoucně pomrkávají. Nevím, zda se tímto kodem dá udělat z blbosti umění. Jistě, všechny herečky hrají skvěle, ale nepředvádějí nic než dobře zvládnuté řemeslo. Zahrát takovou roli by měla každá vystudovaná herečka. Od toho ty DAMU či JAMU jsou. A až zase bude mít ženská část souboru roupy, stačí nasadit Dům Bernardy Alby. Lorca nikdy nezklame. (03.11.2009)