Adamove jablká

"Hajtla, pane faráři! Víte, že Bůh je v podstatě inoperabilní mozkový nádor?" Geniální hypotéza dotažená ad absurdum v elegantní konfrontaci dvou extrémistických protipólů. Takhle nějak by to znělo v ufonštině filmového teoretika. A já, jakožto blahoslavený, nenapravitelný romantik dodávám, že to bylo roztomilé pohlazení po penisu při večerním rozjímání nad Biblí u Hitlerova pomníčku. (04.10.2012)

Mám rád cynické a nekorektní komedie a zrovna tato disponuje docela solidní dávkou všeho. Takhle nějak se i představuji vtipný, nepodbízivý ale přesto pěkný film na jedno shlédnutí, který pobaví a občas překvapí tím, jak vkusně prokládá zajímavý nepředvídatelný děj hláškami, které jsou už dost za čarou. (15.08.2013)

Hluboce bizarní story prošpikovaná mysterickými zásahy nadpřirozena. Výborně vystavěný scénář nejeví žádné známky zakolísání. Výborné drama s až groteskními momenty. Pod slupkou možná trochu poblázněného příběhu se skrývá, řekněme, moudro, které donutí člověka se opravdu vnitřně zamyslet. Nad to vše stavím originalitu a velmi nevšední způsob uchopení celého snímku. Těžko najdete v kinematografii podobný skvost. (19.08.2012)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)

Hodně zajímavý filmový produkt na pomezí magického realismu a psychologického dramatu, trochu podobný Šulíkově Záhradě, obehraný ve svém biblickém ukotvení a aluzích ke Starému Zákonu, ale novátorský v přístupu a nakládání s odkazy k této látce a motivům, postmoderně rozmáchlý ve výběru hlavních hrdinů (typicky bizarní zrůdy a loseři - přestárlý nácek, obtloustlý pijan, arabský terorista, matka - alkoholička) a naračních peripetiích (odkazy k hororům o příchodu Satana...). Je to zajímavý filmový mix - magický realismus způsobuje, že lidé jsou tu takřka nesmrtelní a přežívají čisté průstřely hlavy a psychologické zrání postav zase dává tomuto filmu neobyčejnou hloubku... Příjemné překvapení... (povzdechy nad úrovní české kinematografie v souvislosti s tímto filmem ale nechápu...) (22.02.2008)