Adamove jablká

Neonacista má víru pevnou. Stejně tak to bývá u farářů. Když se tito dva setkají, dochází k nejednomu střetu. A ačkoliv zdejší nácek má dostat šestitýdenní "převýchovný" program, bude to právě klerik, který si projde opravdovou zkouškou pevnosti své víry. A jak začne opadávat on, stejně tak i lidé, které převychoval. No s tím žánrem komedie nevím, rozhodně to je zajímavé podobenství. Jedná se o jablkový koláč, jenž zasytí na hodinu a půl opravdu vydatně. Silně 4* (14.11.2010)

Zamiloval jsem se. Do jablek. Do ropy. Do rumu. Do boha. Do ďábla. Do Joba. Do plešek, arabů, tenistů, tygrů a alkoholiček. ____ Filmy hloupé a filmy neskutečně obsažné to mají těžké: první si komentář nezaslouží, druhé si říkají o komentář předlouhý a na to má mít pro změnu čas jako kdo..? ____ Mám před sebou klubko. Takový to klubko, který byste přísahali, že ještě těsně před osudovým ''mňau'' bylo tři psi a jedna pohublá kočka, co měla ráno radši zůstat doma. Uvědomuji si existenci mnoha vrstev a jemnou vybalancovanost příběhu okolo absurdistánu v kostelíčku. Jestli ale dokážu vyskládat jednotlivosti vedle sebe podle velikosti? Celek je asi vážně víc, než součet jeho částí. Bůh je mrtev. Nebo není? A co na to Hitler? Tohle se asi vážně musí jedině vidět. ___ Ulrich Thomsen zahrál nejlepšího sráče co jsem za poslední dobu viděl. Ten neutuchající vnitřní rozpor mu lez ušima až ke mně na stůl. Za černohumorně brilantní 3/4 odpouštim i závěr. (26.05.2012)

"Zobou jabka, černou duši... krve kapka teče z uší." Pevnost naší víry, ať už jakékoli, třeba i k obrázku milovaného tatínka, starého Ády ("to není on, Hitler měl přece vousy"), nebo slepé víry v obornost psychiatrických posudků ("píšou tady, že jste zlý") se viklá a padá ze zdi, padá spolu s bílou kočkou, černým bubákem z rajského stromu sestřelenou, rozezvučí-li vaše srdce kostelní zvony, Ivanovýma bláznivýma rukama rozhoupané. Ochraňujme ďábla svého, neustále milosrdenstvím těžce zkoušeného, v dušich našich černých a zhýralých, oči před realitou zavírejme a ... modleme se. Jen pomni, člověče Boží, oběma rukama pak uši si přikrývej, aby z nich ni čůrek krve vytékati nezačal. A nikdy se neptej, komu zvoní trauma hrana, Tobě zvoní! Říkám to opravdu nerad, coby praktikující agnostik, ale Anders Thomas Jensen je Bůh! [...můj původní divnokoment z roku 2013, napsaný Adamem, ve finále podivným cherubínem, se nedochoval. Shořel po zásahu bleskem, za divoké bouře při druhém zhlédnutí]. (28.10.2022)

Statoil musí zemřít! Pořádně hutné drama, na jehož konci jsem se od srdce zasmál. Jakkoliv předchozí věta nedává smysl, je zcela na všech ostatních, kteří ještě Adamova jablka neviděli, aby se o kvalitách tohoto komediálního dramatu přesvědčili na vlastní oči. Jednoznačně nejkvalitnější snímek za velmi dlouhou dobu - všechny "pětihvězdičkové" filmy za posledních x měsíců si můžou dát pohov... Takový si z filmu odnáším pocit a doufám, že počet hodnocení se bude zvětšovat. Magický, úchvatný kus dánské filmografie, ve kterém si každý něco najde, si to zaslouží. Jednoznačně bomba. (01.08.2010)

Byl to starý kocour a náhodou umřel ve stejné chvíli, kdy jsme stříleli. Dokonale krutá komedie! Kdo se nezasmál, nepochopil! Mads Mikkelsen, na stranu jednu jako absolutní mišuge v šortkách a saku, na stranu druhou jako člověk stižený snad vším možným zlem - žijící v nekonečné iluzi a skrývající se před tvrdou realitou (cos we're living in the world of fools), podává fantastický výkon. Ulrich Thomsen do role neonacisty perfektně (místy až děsivě) zapadl!! Výborný, zajímavě propracovaný příběh - okořeněný opravdu skvělou kamerou. Adamova jablka nemůžu než doporučit! (21.05.2009)