Adamove jablká

Tak co, Jensene, co potřebuješ pro svůj další film? - Dejte mi kostel s farou, švihlého faráře, který v lidech vidí jen to dobré, nádor, nácka, postižené dítě, vyléčeného alkoholika, který denně vypije asi dva litry "sirupu proti kašli", Pakistánce, který přepadával pumpy, ale teď si do své kukly šetří na nové oblečení, ukecaného doktora, Jóbovu knihu, Hitlera a vystřelenej mozek a já to nějak zplácám - Jensene, bude to mít hlavu a patu? - V hrubých konturách ano, ale bude to spíše takový surreální, absurdní bizár. Ale lidem se to bude líbit a budou se u toho smát... 100% (12.08.2023)

Statoil musí zemřít! Pořádně hutné drama, na jehož konci jsem se od srdce zasmál. Jakkoliv předchozí věta nedává smysl, je zcela na všech ostatních, kteří ještě Adamova jablka neviděli, aby se o kvalitách tohoto komediálního dramatu přesvědčili na vlastní oči. Jednoznačně nejkvalitnější snímek za velmi dlouhou dobu - všechny "pětihvězdičkové" filmy za posledních x měsíců si můžou dát pohov... Takový si z filmu odnáším pocit a doufám, že počet hodnocení se bude zvětšovat. Magický, úchvatný kus dánské filmografie, ve kterém si každý něco najde, si to zaslouží. Jednoznačně bomba. (01.08.2010)

Skvělí herci (sympaťáka Madse si oblibuju čím dál víc), hezky ujetý scénář a morální poselství, přeskakující z jednoho závěru na druhý, aby na konci udělalo podivný kotrmelec a zanechalo v divákovi smíšené pocity - já díky tomu pookřála a ty 4* si z toho prstu prostě vycucala... a ráda. Sympaticky šáhlý Dánsko a jeho umná oscilace mezi komedií a tragedií je v tom cítit dost jasně a... a vůbec, tyhle jabka rozhodně stojí za ochutnání. (27.03.2008)

Dánských filmů jsem viděla už docela dost a většinou jsem byla nadšená, ale tohle bylo zatím moje největší zklamání v letošním roce. Možná jsem se až příliš těšila na tak vysoko hodnocený film navíc v čele s mým oblíbeným Madsem. Velmi netradiční černá komedie protkávaná hlavně hrubostí, krutostí a násilím opravdu není zrovna moje parketa. Takže od momentu sestřeléné kočky a havranů, zkopaného faráře a bandou prapodivných magorů jsem byla neskutečně zklamaná. Za mě osobně je to jasný odpad. (02.05.2013)

Skandinávský "Strom života" aneb vpravdě jobovský film o cestě k víře lemované údivem nad absurditou stvoření. Takhle se buduje pevná víra, pane Malick. Ne přes okouzlení třpytivými obrázky, kýčovitou doslovnost a ikonické figury jak vystřižené z reklamních plakátů, ale přes skepsi, nadhled a živoucí postavy. Na "Adamových jablkách" je sympatické, že víru demaskují jako racionální blok či psychickou poruchu, díky čemuž dokážeme čelit náporu nepříjemností vezdejšího světa. Ale právě díky tomu film nevede k odvržení víry, ale neopak k toleranci i sympatiím s ní bez ohledu na konkrétní vyznání. (24.08.2011)