Krutost podvědomí

Bloody 13 vo svojom komentári prehlásil"Pre divákov ktorý radi experimentujú a skúšajú svoju vydrž to bude zaujímavá skúsenosť".U mňa platí to prvé rád experimentujem ale skúšať čo vydržím nepotrebujem,videl som viacero nechutných filmov a aj nechutnejších od tohoto.A tú sú moje reakcie po filme:Tie názory vo filme boli poučné ale do života si ich brať nebudem,je humusný,nechutný a uchylno perverzný ale v takej odlahčnej forme,čakal som nejakú divočinu ale zostalo len pri čakaní.Viac ma zaujal parádny vizuál a aj remeselne to bolo vynikajúce.Ten koniec je sialený, ale ako celok je i tak nevýrazný a za seba môžem povedať, že videl som aj oveľa šialenejšie snímky. (15.03.2015)

Jednu scénu při sledování SubBassKokonŠlus KuřeFilety už asi nevyženu z hlavy. Chcete vědět která? No ta, jak si někdo může dovolit típat vajgl do kafe! Hnus velebnosti takhle mrvit takovou lahodnost! Jinak se mi zdály všechny ostatní scénky v pořádku, které vaše ratolesti určitě nepohorší a poskytnou jim poučný a k zamýšlení hodný pohled do života. Dojde na otázky týkající se dospívání, první objevování pohlavních orgánů, sexu, menstruace, porodu, objevování krás naší matičky země a samozřejmě také nějaká ta náboženská tématika. V této symbolicky pojaté vizi dostanete odpověď na každou vaši otázku a při sledování jsem si vzpomněl na fancouzský cyklus Byl jednou jeden... život. Rozdíl je POUZE ve zpracování, protože onen francouzský seriál je animovaný, zatímco tento snímek ne, jinak se moc obsahově a hlavně myšlenkově od sebe neliší. Jen ten cigaretový špás s kafem moc příkladný pro děcka není a nevím, proč Kuřim HůlŠajn radši scénu nevystřihl. Za to bohužel čtyři hvězdy dolů, nemůžu si pomoci... Fňuk! :-( .......... P.S. Dobrá tedy a teď vážně ve zkratce. Subconscious Cruelty není pro mě nic jiného než jen rádoby art výstřelek, který je prázdný a bezobsažný, jak vycucané pitíčko od Capri-Sonne. Silný naturalismus mě v tomto případě nepobouřil tak, aby jsem šel s hodnocením dolů. I když tu scénu s dítětem si rejža mohl opravdu odpustit. Jen bych musel mít při sledování pocit, že vás film nutí přemýšlet nebo se snaží něco sdělit. Zde se nic v této rovině nedělo, jen se Subconscious Cruelty snažilo tak naoko tvářit. A navíc se jedná o neuvěřitelnou zívárnu. Jedinná věc a potažmo tím i zasloužená jedinná hvězda je za technickou stránku, která působí, jak má a jako jedinná mě zaujala. Inspirace Argentovským stylem a giallem je patrná. To ale situaci plnohodnotně nezachraňuje. Zbytečný film a ztráta času. (14.05.2017)

Vstup do ludskej mysle. To je tema, z ktorej sa da vytazit vela. To, ze jedna z podstat ludskej prirodzenosti je nasilie je znama vec a je to namet, ktory je velmi zaujimavy a vyhladavany. Potialto je to vsetko v poriadku. Ak sa vsak mame bavit o extremoch a o tom co vsetko dokaze filmovy divak vstrebat bez toho, aby prestal vnimat myslienku a podstatu filmu, Subconscious Cruelty zlyhava. Hussainova vyzia sice zo zaciatku uspesne ponuka moznost vstupit do ludskej mysle, s pribudajucimi minutami som vsak naberal dojem, ze to do coho vstupujem nieje mysel ludska ako taka, ale zvrhla prestava rezisera, ktora narastie do skutocne obludnych rozmerov. Nie. Toto nieje sonda do ludskej mysle. Toto je experiment, ktoreho jedinym skutocnym zmyslom je zistit, co vsetko dokaze filmovy divak vystat. Mohol by som opisat mnohokrat skvelu vizualnu a hudobnu stranku, otazka vsak znie - je divak schopny popri tom zvrhlom utoku na zmysly vnimat aj nieco ine ? Mozno by niekto povedal ze ano, vhlave vam vsak utkveju iba obrazy extremneho, zvrhleho, perverzneho nasilia. Subconscious Cruelty pre na zostane iba tym, co bol aj pred tym. Filmovou raritou, vyhladavanou pre svoju extremnost. Nic viac. (09.02.2008)

Táto snímka povznáša násilie, mučenie a zvrhlosť na hodnotné umenie. Znie to viac menej paradoxne ale myšlienkovo to bolo naozaj plné. Tie existenciálne psychologické monológy ma nesmierne zaujali. Je to síce choré a zvrátené ale rozhodne to malo výpovednú hodnotu. Dokonca by som tvrdil, že obsahovo išlo hlavne o samotný ľudský život. Niečo ako presný opak snímky Tree of Life od Terrenca Malicka. Proste tá istá téma iba s diametrálne odlišného pohľadu. Teda s toho psychicky narušeného. Hlavne sa tu oslavovalo samičie lono ako brána života. Prvá polovica mi vyrazila niekoľko krát za sebou dych, bolo to niečo neuveriteľné.. V strede sa tempo s novým príbehom akosi pozastavilo, časť na lúke išla mimo mňa, ale nakoniec sa to zakončilo tak ako začalo. Drsne, tri ženy pojedali Ježiša. 4,5* Takéto niečo sa každý deň nevidí. (31.01.2015)

Subconscious Cruelty je mimořádné dílo. Rozhodně není pro každého. Svou formou zachází až do těch nejzazších temných koutů lidské mysli a představivosti. Pro mě se jedná svým způsobem o umělecký snímek, který zpracovává veškerou temnotu našich duší a myslí. Filozoficko-psychologicky předkládá myšlenky, názory a pohledy na různé oblasti lidských fantazií. Subconscious Cruelty je zvrácený, šokující, sadistický, šílený a především neuvěřitelně fascinující. Ukazuje bolest, utrpení, touhu, chtíč a muka z vlastní existence, našich obav, přání, představ a všeho, co nás tolik přitahuje, stejně jako se toho bojíme. Všechny ty krutosti, zvrácenosti a výjevy v tomto filmu mě ani tak nešokovaly, jako spíše fascinovaly. Čím více člověk trpí a bojuje se svou existencí, okolím, vztahy, touhami a strachy, a čím více touží vnímat různé formy bolesti, zvráceností a odlišností či se dívat, jak je někdo jiný způsobuje a prožívá, tím více mu bude tento film blízký. Nejsme zvrácení, když se nám to líbí a když nás takové věci fascinují. Ale okolí by si to jistě myslelo. Všude okolo nás je nudná průměrnost, stereotyp, konvence, předsudky, nepochopení a všechny ty věci, které nás svazují a díky nimž máme z ostatních lidí strach. Je to proto, že lidé jsou přitahováni temnotou a vším tím, co přináší, nabízí a co si bere. Dokáže pomoci i ničit. A přesto ji tolik potřebujeme, toužíme po ní. Vždyť už jen samotná podstata jakési temnoty či utrpení, které lidé potřebují, je z psychologického hlediska vysoce zajímavá. Všechno to v nás je. Ve spoustě, v malé, či velké míře. Závidím těm, ve kterých ne. Nebo je lituju...? "Realita. Uvězňuje nás v jednotvárném, otupujícím cyklu. Pohlcuje naše sny a touhy, nesčetnými překážkami, které jsou vroubené krutou ironií." (28.08.2012)