Obsahy(1)
Z tvorby významného českého dramatika, spisovatele, režiséra a scenáristy Oldřicha Daňka vám nabízíme další útržek z běhu času, jak sám dramatik řadu svých her označuje, jenž vždy staví především na hereckém mistrovství – v tom dnešním (který se úzce dotýká válečných obětí) jsou těmi mistry, pod režijní taktovkou Pavla Háši, Josef Vinklář a Viktor Preiss. V době první světové války, během právě probíhající bitvy u Verdunu (1916) předkládá mladý kapitán armádního sboru, bakteriolog Alexander Fleming, hlavnímu generálovi svůj spis, svou práci. Snaží se dokázat, že dezinfekce hlubokých ran zraněným vojákům neprospívá, ale přímo škodí. V té chvíli ještě nikdo netuší, že běh času prokáže jeho pravdu a že se Fleming stane v budoucnu nositelem Nobelovy ceny za jeden z největších objevů moderní medicíny, za objev penicilínu… (Česká televize)
(viac)Recenzie (32)
„Udržovat při životě poznanou chybu je zločin a měl by být trestán.“ Scénář Oldřicha Daňka založený na skutečné epizodě ze života slavného bakteriologa, vynálezce penicilinu Alexandra Flemminga je jako vždy prošpikován bravurními dialogy a skvělými myšlenkami. Zajímavá je hlavně diskuze obou aktérů (Viktora Preise v roli Fleminga a Josefa Vinkláře v roli generála) o tom, kde je hranice mezi nadějí a falešnou iluzí. Preissova postava je velmi neodbytná, jakoby dotyčný odmítal vzít na vědomí známou pravdu, že „nadřízeným není radno odmlouvat, tím spíš jsou-li hlupáci.“ Vinklářův generál však hlupák rozhodně není a není myslím ani bláznem, ač se za něj sám v průběhu děje označuje. Každopádně Josef Vinklář tuhle postavu zahrál (jako vždy) s neuvěřitelnou grácií. Zaujme i Hášovo režijní zpracování, které umně využívá reálné dokumentární záběry z průběhu 1. světové války. Nejen dunící děla tak připomínají, že "Verdun není dostatečně daleko…" ()
V týlu kousek za Verdunem se snaží mladý lékař přesvědčit přiopilého generála o změně zažitého, ale v důsledku smrtícího postupu léčení hlubokých ran.... Minimalistická a nijak dlouhá záležitost, kterou výborně táhnou Preiss jako kpt. Flemming a Viklář jako generál (+ Boris Rössner, který se tu a tam mihne). Celé se to odehrává v jediné místnosti, jen občas to proloží historické záběry z fronty. Oldřichu Daňkovi se mimořádně povedl scénář, rozhodně to není nuda - celá debata obou hlavních protagonistů má výbornou gradaci, která mě udržela u obrazovky od začátku až do konce. ()
zajímavý slovní souboj J. Vinkláře, coby starého generála, a V. Preisse jako kapitána Fleminga a budoucího objevitele penicilinu...náhodou jsem přepnul na ČT 2 a už jsem se nedokázal odtrhnout...ač se příběh odehrává v jedné místnosti a kromě Preisse a Vinkláře se tam semtam mihou jen Rösner a Vyskočil, určitě se nebudete nudit...občasné dobové záběry z fronty taky nejsou na škodu... ()
„Poručík Clifford! Sežeňte někde nějakou láhev a odpusťte si komentář. Odchod!“ Střet otupělé ješitnosti a houževnatého idealismu. Řinčení verbálních zbraní týlových krys, aby se nebrala naděje a ta nebyla jen iluzí.. Vadilo mi velké zrcadlo i to, jak Vinklář ve vděčnější roli převyšoval Preisse, ovšem jako zamyšlení nad tím, za kolika ztracenými životy v historii lidstva stála nadutá přezíravost, to funguje perfektně.. Boj doktora Fleminga byl toho času marný, ale může ho uklidnit, že kdyby léčbu frontových ran řešil s generálem Melchettem z Černé zmije, nechá se po pár minutách dobrovolně zabalit do goblénu a vyhodit z okna. A měli bychom po penicilinu.. ()
Překvapivě slabý, akademický Daněk, kterému vůbec nepomohla režie s autentickými záběry z bojišť 1. světové války. Přestože Vinklář přehrává a Preiss hraje šablonovitě (naopak Rösner ve vedlejší roli je skvělý), je však celkový dojem daleko lepší než z rozhlasové předlohy (Zdeněk Štěpánek a Adamíra v hlavních rolích, Vinklář místo Rösnera). ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (1)
- Daňkova hra byla poprvé nastudována v pražském rozhlasovém studiu v roce 1967 se Zdeňkem Štěpánkem a Jiřím Adamírou. (Marthos)
Reklama