Obsahy(1)
Praha, Hradčany. Dům ze 16. století, který přímo sousedí s ministerstvem zahraničí, je jedním z mála v této lokalitě ještě obývaný původními nájemníky. Jeho majitel se jej ale rozhodl prodat a všichni obyvatelé domu, včetně režisérky filmu, budou vystěhováni po rekonstrukci bude dům sloužit jako luxusní hotelové bydlení, případně v něm budou byty pro eurokomisaře. Dokument Prodáno konzervuje mezičas nejistoty v období před očekávaným stěhováním, s nímž se každý z nájemníků vyrovnává jinak. Tajemný majitel domu pan Hulicius emigroval po komunistickém převratu do západního Německa, kde v sedmdesátých letech účinkoval v instruktážním filmu o vlasových implantátech.
Je to právě nadreálnost tohoto uhlazeného šotu, která nás nutí pohlížet na svět jinak. Poučení o tom, jak lze pleš proměnit v hustý vlasový porost, má svoji esenciální logiku a její prolnutí se současnou situací dovoluje režisérce tkát filmový prostor z velmi jemných vláken iracionality. Kamera se pozdrží právě tak dlouho, abychom za fyzickou konkrétností bytů a lidí pocítili abstrakci procesů, které je stvořily. Kompaktní svět jednoho domu se tak rozpouští do neviditelných částic a přesné pozorování stále více ovíjí nejasné tušení, že staletí starý dům je sám univerzální bytostí, složenou ze vzdechů a přízraků, z neuchopitelných impulzů a skrytých poselství.
Lidé, kteří jej nyní obývají, jsou příliš těžcí a smrtelní na to, aby jej mohli organizovat po svém. Domem lze pouze procházet a se smutkem a ironií přihlížet pohybům a pocitům těch, kteří jsou jeho oběťmi, stejně jako jsou jejich životy obětovány tajemným dějinám, které si po svém pracují. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (4)
41st KVIFF 2006 - ARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž Dokumentárních filmů (Prodáno / SOLD / Prodáno) ()
Kdybych na vlastní oči neviděla na konci filmu napsáno, že je z roku 2005, tak tomu nevěřím ani za mák. Můj osobní odhad byl, že je film tak z počátku devadesátých, možná i osmdesátých let, protože všechny "současné" záběry se moc nelišily od těch vlasových, současných. Jediná věc, která vlastně film časově zařazuje, jsou řeči o Evropské unii, jinak to asi všechno tak nějak ustrnulo v tom středověku. Jako mnohem silnější námět na film bych viděla paní Mandlovou, která mě zaujala, ať už svými teoriemi o vesmíru či pocitu domova, tak třeba tím, že padesát let žije na místě, které jí nevyhovuje a které pro ni nic neznamená. ()
Povedený skupinový portrét obyvatel jednoho činžovního domu v časech nejistoty. Snad jen bylo skoro zatěžko uvěřit, že se pohybujeme v tomto století. Vždyť i ten bývalý majitel-emigrant sem jezdil starým křápem ze 70. let (a zbytek zařízení působilo ještě starobylejším dojmem). ()
Bydlel jsem v tomto domě 25 let. 31.srpna byl zasqutován na 1 den, na tomto odkazu http://byznys.lidovky.cz/dum-duchu-na-pohorelci-je-prazdny-a-chatra-sidli-tam-vsak-83-firem-pss-/firmy-trhy.aspx?c=A130902_100800_firmy-trhy_mev je shodou okolností i fotografie mého bytu docela mě mrzí, že jsem se nezúčastnil. ()