Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (viac)Obsahy(1)
Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je šesťdesiatpäťročný učiteľ češtiny na gymnáziu. Po tom, čo školu opustí, nevydrží len tak nečinne sedieť a stane sa rýchlym poslom na bicykli. Po krkolomnom páde sa však rozhodne nájsť si bezpečnejšie zamestnanie - vo výkup fliaš. Od svojho okienka má o všetkom prehľad, môže sa porozprávať s ľuďmi i zľahka zasiahnuť do ich osudov... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 115)
Měla jsem mírné obavy, jaký nový opus otce a syna Svěrákových bude, a tímto si sypu popel na hlavu, trhám na sobě šat a nazývám se nevěřícím Tomášem, který se musel přesvědčit na vlastní oči, že zeslábnout jen na okamžik ve víře v um dvou báječných chlapů tentokrát ne na létajících strojích nad doverskými útesy, ale v samoobsluze, nemá nejmenší opodstatnění. Svěrák svou partii pracujícího důchodce, kterému život bere sílu a žáci nervy, rozehrává tam mistrovsky, že i člověk třetinového věku má chvílemi hodně nepříjemný pocit, Kolářová je mu důstojnou spoluhráčkou - nebo spíš protihráčkou - a při scénách z manželského života po čtyřiceti letech člověk jen tu s pobaveným, tu s trpkým úsměvem pokyvuje hlavou ("Jak se můžeš dívat na takový blbosti?" "Žehlils někdy?"). Příjemně civilními a sympatickými rolemi překvapí Jan Budař a Jiří Macháček, Pavel Landovský nám dá zavzpomínat na majora Terazkyho, u Miroslava Táborského a sedmera cimrmanovců trochu zamrzí, že se filmem jen mihnou, v druhém případě dvakrát projdou. S Vratnými lahvemi je to jako s dobrými skutky pána ve výkupu lahví: to podstatné je podáno tak nenápadně, že si toho ani nevšimneme a jen se divíme blaženému pousmání, které se nám s přibývajícími minutami vkrádá na tvář, a tomu, že se bojíme na vteřinu odvrátit od plátna, aby nám něco neuteklo. A je to tak nevtíravé a decentní jako vyznání lásky magistrátního úředníka. Všem, kteří se třeba jen jedním prstem podíleli na vzniku filmu, bych chtěla veřejně poděkovat. Za to, že jsem si díky (zaplaťpánbu krátké) pedagogické zkušenosti mohla povzdechnout: "Jo, tohle je přesný." Za uvolněný smích při "labutím jezeru." A za příjemný pocit, který nevyprchal jako pivní pěna. ()
No nevim, jestli je dobrá vizitka filmu to, že mě tam nejvíc ze všeho zaujala scéna, kde bylo vidět, jak to vypadá z druhý strany toho stroje na výkup flašek. Jsem nad tim vždycky přemejšlel, kam to po tom pásu dojede a teď už to vim. Ale zpět k filmu... Já nějak ty filmy od Jana Svěráka nemam rád (snad akorát Obecná škola se mi celkem líbila), takže jsem očekával zase akorát tuny patosu a potoky slz zabalený v rádoby komediálnim hávu. A co jsem dostal? Film mě překvapil docela slušnym humorem, sem tam nějakou hláškou a několika neokoukanejma hercema. Naopak se tam najdou i scény naprosto zbytečný, nudný a občas vyloženě trapný. Ten "pád" z kola jsem musel vrátit a podívat se na to ještě jednou, jestli se mi to náhodou jenom nezdálo. No můžu akorát konstatovat, že snad ani Ed Wood by to nenatočil líp. Ta všudypřítomná reklama mi zase až tak nevadila, i když občas to tam bylo vyloženě násilně naroubovaný. Pro mě je to teda po všech stránkách průměrnej film a moje hodnocení: 3 hvězdičky - 50%. Ovšem v kontextu ostatních výplodů z dílny Svěrač & syn je to rozhodně nadprůměr. ()
Milý příběh stárnoucího muže, který se těžce smiřuje s důchodovým věkem, nechce se obouvat do bačkor nebo se bezcílně ploužit parkem a tlachat s ostatními penzisty o totálních endoprotézách, pejsmejkrech a o slevách rajčat v Kauflandu. Je to Svěrákovina se vším všudy a já ten styl houmra miluju taky se vším všudy. Užívám si vytříbeně napsané dialogy, ale za toho pětiletého klučinu sedícího v autě a bez sedačky nepřipoutaného bych scénáristu přinejmenším po učitelsku vytahala za ucho. ()
Překvapivě špatně natočené scény v polovině první (pád z kola... he?) kontrastují s velmi dobrou polvinou druhou. Jan Svěrák je jediný filmař u nás, který dokáže věrně audiovizuálně načrtnout jakoukoli náladu (tady hlavně tu stařeckou melancholii), kterou jeho tatínek okořeňuje svým typickým charismatickým chraplákem. Staří lidé budou unešeni, mladí zamyšleni. Neveselá, ale stoprocentně věrná ilustrace partnerského soužití má navíc opravdu silný chuťový jazyk. A Jiří Macháček je úplně poprvé od Samotářů důstojným hercem a ne jen další karikaturní variací na Jiřího Macháčka. ()
Film, který s přibývajími minutami zraje jak víno (ve vratné lahvi). V první třetině je sice pár rozpačitých momentů, ale zbytek filmu už je bezchybný. Čekání se vyplatilo. Je hezké vidět po tolika neumětelských pokusech zas jeden dobře napsaný i natočený, vtipný a hřejivě lidský (výjimečně to není myšleno ironicky) český film. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (87)
- V júli 2008 zadržala polícia dvoch mužov, ktorí kópiu filmu, pôvodne určenú len pre potreby Ministerstva kultúry, umiestnili na internet. Stíhanie oboch mužov bolo neskôr zastavené, pretože sa k činu priznali a s vlastníkmi filmu sa dohodli na finančnom vyrovnaní. (Raccoon.city)
- Při přebírání ceny na festivalu v Karlových Varech scenárista Zdeněk Svěrák mimo jiné řekl: "Děkuji synovi za to, za co jsem ho při psaní nenáviděl - když mě nemilosrdně nutil k přepisování. Děkuji své ženě, že na mě mluví tak, jak mluví, protože napsat dialogy pro Danielu Kolářovou je pak hračka." (NIRO)
- Do role Wasserbauera (Jan Vlasák) byl původně zvažován Josef Abrhám. (Teres)
Reklama