Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (viac)Obsahy(1)
Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je šesťdesiatpäťročný učiteľ češtiny na gymnáziu. Po tom, čo školu opustí, nevydrží len tak nečinne sedieť a stane sa rýchlym poslom na bicykli. Po krkolomnom páde sa však rozhodne nájsť si bezpečnejšie zamestnanie - vo výkup fliaš. Od svojho okienka má o všetkom prehľad, môže sa porozprávať s ľuďmi i zľahka zasiahnuť do ich osudov... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 115)
Slušné tři hvězdičky, ale musím podotknout, že ten "nahořkle" laskavý humor od Zdeňka Svěráka mi tentokrát přišel trochu "unavený" a nevýrazný. Český film je momentálně v útlumu a mezi ptákovinami nejrůznějšího druhu pochopitelně profesionalita rodinného tandemu Svěrákových vyčnívá, ale viděno z větší perspektivy, žádná sláva to není. Nejvíc mi v paměti asi utkví ta filmová písnička pana Uhlíře podkreslující nostalgickou náladu. Celkový dojem: 60 %. ()
Veľmi príjemné, ale dve hodiny po odchode z kina už mi to silne vyšumelo. Skoro mám chuť nazvať to "jednohubkou". Dlho som mal pocit, že sa Zdeněk scenáristicky a Jan režijne krotia - potom som pochopil, že je to zámer, aby to celé pôsobilo civilnejšie, nie len ako prehliadka hlášok a vizuálne vymakaných detailov, kúpucich sa v efektnom zlatistom svetle. Jan sa vybláznil vlastne iba v záverečnej scéne s balónom, tam je jasne citeľný jeho rukopis. Tak alebo tak sú "fľaše" na vyššej úrovni než čokoľvek z kategórie "klasický súčasný český film" (vrátane zúfalca Hřebejka... o vypáchnutom Menzelovi ani nehovoriac). ()
Paráda a malé překvapení! Bavil jsem se a to je u tohoto druhu filmu snad podstatné, ne? Milý, lidský, melancholický, smutný, pravdivý, ze života, o životě převážně střední generace a o stavu naší společnosti...To vše pojaté v duchu typicky svěrákovského humoru (někdy ale málo nuceném), který prostě nezestárl.. V té poslední záplavě českých filmů převážně nevalných kvalit působí tento jako malý zázrak, navíc si na nic nehraje...P.S.: Pokud se bude český film ubírat tímto směrem, tak se máme ještě na co těšit...Masivní tv upoutávky a reklamy v tomto případě nezklamaly míru mého očekávání... ()
"Takže tahle celá debata je k ničemu, protože pan doktor Plzák vás naučil: Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Debil." Co si budeme povídat, pan Zdeněk Svěrák píše tak, jak by si to spousta začínajících (i pokročilých) autorů jistě přála taky umět: má svůj osobitý styl a ještě se to líbí masovému množství lidí, což znamená, že to na sebe vydělá a taky to způsobuje uměleckou hrdost. Většina filmů, které natočí se svým synem, je vřele divácky přijata se potom se díky své kvalitě i odporoučí do pokladnice české kinematografie a málokdo proti tomu co namítá, já taky ne. Ale co se týče Vratných lahví, tak se tady mám pocit situace trochu mění. Sice na film šlo hodně lidí jako obvykle, téma je ze života jako obvykle, na různé blbosti se nahlíží laskavě a poeticky jako obvykle, ženy jsou krásné a muži jsou pacholci a občas je to naopak jako obvykle, ale někde něco drhne, což obvyklé není. Už to přestává být sranda. Jako by někdo při vaření házel do jídla naměřená množství koření, aniž by to potom ochutnal a zkontroloval, jestli to přece jenom nechce někde trochu dosolit. A nebo že už to vařil tolikrát, že se to jazykům docela znechutilo, nevím. Ale ani nemám potřebu se tím zaobírat, jenom si pořád opakuju, jak že to řekl Kurt: "Raději shořet, než vyhasnout." Raději vidět pár dobrých filmů a potom už nikdy nic, než vidět génia, jak se na stará kolena rozmělňuje ve snaze vystačit s dechem. ()
Film je natočen hodně dobře, herci hrají parádně, scény, ve kterých se objevuje Jiří Macháček, mají obrovské vnitřní kouzlo(pro mě). Mrzí mě jedna věc. Film byl přesně takový, jak jsem čekal a to strašně pesimistický(pro mě). Připadá mi, že jsem jej neměl vidět dříve než za dvacet let. I když je tu spousta vtipných momentů, nemůžu se zbavit pocitu, že je to film pouze pro někoho. A já tím někým nejsem. Snímek podtrhuje můj syndrom českých filmů - nemám je moc rád. Myslel jsem, že by Vratné lahve mohly vybočit z řady. Nevybočily. Přesto jsou ale skvěle zpracované a možná s odstupem několika let změním trochu názor a tento komentář nahradím jiným...110,5 miliónů korun(výdělek v ČR) ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (87)
- Půvabné záběry na začátku filmu, zachycující z ptačí perspektivy (v praxi z balonu) Nusle, vnikly podle Jana Svěráka v podstatě šťastnou náhodou: "Odstartovali jsme v mrazivém ránu z Císařské louky a chtěli jsme nafilmovat pod titulky Staré Město, ale jak jsme vystoupali, vítr nás vzal přes Vyšehrad do Nuslí a přistáli jsme u malešické spalovny. Nakonec se předměstí k filmu hodí víc, ale to do nás musí pánbůh fouknout, aby nám to došlo." (NIRO)
- Na téma stáří scenárista Zdeněk Svěrák řekl: "Uvědomil jsem si, co jsem chtěl asi předat: že starý člověk není tak starý, jak vypadá. Kluci a holky, kteří se na nás dívají, nevědí, že máme pořád stejné touhy, že někdy i zapomínáme na to, kolik je nám let, že jsme udiveni, když nás někdo pustí v tramvaji sednout. Jako v té písničce v našem filmu: 'Mám pořád duši dítěte a říkají mi starý pane.' (...) Kéž by to přispělo u mladých lidí k poznání, že jsme pořád stejní lidi, akorát jsme opotřebovanější. Nejsme jiná civilizace, jiná kultura, i když to tak někdy vypadá." (NIRO)
- Vratné lahve jsou plné iluzí. Malebné pohledy z panelákového okna jsou ve skutečnosti uměle nasnímané obrazy. Celý byt byl totiž postaven v ateliérech Hostivař. Světla aut za okny vytvářeli rekvizitáři rozsvícenými baterkami. Okno, kde zákazníci vracejí lahve, také nebylo skutečné. Ačkoliv se určité pasáže filmu opravdu natáčely v supermarketu, scény s vracením lahví byly rovněž točeny v ateliéru. (mar48)
Reklama