Pleasant Moments
Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Martin ŠtrbaHrajú:
Jana Janěková, Jana Krausová, Bolek Polívka, David Kraus, Igor Bareš, Martin Hofmann, Jiří Ornest, Kateřina Irmanovová, Barbora Hrzánová, Emma Černá (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Tragikomedie, jak si nelze dělat iluze,v jejímž středu stojí postava psycholožky Hany, která se snaží řešit nejrůznější životní situace svých klientů, mladých i starých, bohatých i chudých, i duchem, do jejichž spletitých osudů se zapojuje také její vlastní životní příběh. Ve výrazných epizodách, v útržkovitém zachycení jednotlivých emociálních příběhů lásky opětované i neopětované, žárlivé i posesivní, zvrácené i altruistické, - všech těch touhou po lásce řízených osudů, které na sebe narážejí a vzájemně se proplétají i s životním příběhem samotné psycholožky - všech, které trápí potíže spojené se zaměstnáním, kteří trpí pocitem strachu, že neobstojí, díky nejrůznějším tlakům, příliš velkou zodpovědností, konflikty s kolegy, nejistotou pracovního místa, depresemi z pocitu přetížení i jednotvárností a nudou. Autoři chtějí postihnout celý rejstřík současné problematiky tak, aby v jejich spletité kumulaci vynikla směšnost i hrůza žabomyší existence mnohých z nás. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (166)
Už po půlce se mi točila hlava a to nejen z té kamery. Stejného výsledku bych dosáhl po flašce vína, jen bych měl asi lepší pocit, že to aspoň bylo k něčemu dobré. Mimochodem při závěrečné scéně by i Troška blednul závistí. ()
Tak u toho se mi v kině taky udělalo špatně. ()
Já bych neřekl, že je to až tak špatný. Samozřejmě, v rámci tvorby paní Chytilové to patří spíš do té spodní poloviny, ale vyloženě slabota (a že ona uměla udělat opravdu pořádnou slabotu!) to není. Dokonale to zachycuje tu část života, o které se jinak běžně říká, že "to by si blbej nevymyslil!" A ona je to pravda... ()
Tento film je pro mě poněkud rozporuplným, jelikož herecké výkony nejsou příliš dobré, kamera je roztřesená (chápu - záměrně), příběhy někdy působí jako kdyby byly vycucané z prstu. Ale nakonec mě tohle všechno dostane, protože to zkrátka do sebe zapadá. Psychologie postav je zde velice dobře znázorněná a vyvolává ve mě obdobné pocity, jako má psycholožka ve filmu. ()
Nádherná sonda do hlubin psychologovi duše a zobrazení české společnosti - manželství,rodiče, děti. Trpká hořkost reality se mísí s vytříbeným humorem a úsměvnými scéna, obzvláště ta poslední na lodičce je dokonalá. ()
Všichni tvrdí, jak je film roztěkaný a chaotický, ale je třeba si uvědomit, že jednotícím prvkem je zde lidská psychika a ta většinou chaotická a roztěkaná bývá. Film je o tom, jak je kolem všechno šílené a normalita je pouze pojmem z odborných publikací. Člověk ani neví, jestli se smát, anebo plakat. V závěru nám s tímto problémem poradí sama hrdinka. Navíc některé herecké výkony jsou perfektní- naprosto dokonalí Krausovi a hudba se taky povedla. ()
Ujetý film, ale řekl bych, že dosti pravdivý... bohužel. ()
Výborné. Moc jsem se pobavil! ()
Film mě nezaujal, z úcty k režisérce a jejím předchozím filmům, které velice uznávám, dávám dvě hvězdičky. ()
Opravdu nechápu, proč je film označován jako komedie, když v něm není ani jedna vtipná scéna. Komičnost obstarají jiné věci: tragické výkony herců (ano, i těch osvědčených), jejichž úkolem asi nebylo nic jiného než co nejvíc ječet; rádoby originální případy na psychiatrii (třeba ten chlápek, co měl potřebu lepit se na ženský v tramvaji); úděsný scénář a hlavně - naprosto příšerná kamera, která celé téhle podivuhodné grotesce měla snad ještě dodat autentičnost tím, že zaostřuje na kývajícího se plyšáka na zrcátku v autě. ()
David Kraus je docela milý muž, ovšem pochopitelně značně ovlivněný svým okolím, takže s myslí, že je zpěvák a tatínek mu dá dostatek místa na to, aby to tak opravdu vypadalo (to neslyší, jak ty vstupy v pořadech jsou zcela mimo?), Asi ne, vlastní děti je těžké vnímat objektivně.). Řada dobrých herců se tady potácí donucena paní režižérkou hrát nějaké křeče, ovšem nedrží to pohromadě jako v Kopytu i jinde. Jeho obsazení je naprostý omyl, protože herec není a snad si to ani nemyslí. Moralitka jako obvykle, po revoluci se to ale už nemůže vydávat za "odboj" proti bolševikovi, jistě, místy jsou trefné postřehy, aby taky ne v takové mozaice sahat jenom vedle by bylo divné. Slabý epitaf, škoda. že poslední filmy paní VCH jsou takové jenom nakousnuté ()
Nevim,co to mělo znamenat,parodie nebo tragédie?Já bych stála o reálný pohled do práce psychoterapeuta ,a ne tenhle vyextrémovaný paskvil! ()
Po dlouhé době jsem zase zkouknul český film, který má nějaký smysl. Režie, téma nezklamaly, příjemně jsem byl překvapený Janou Krausovou, kterou jsem měl zaškatulkovanou úplně jinde. ()
Po formální stránce dokumentaristický styl slouží "loutkové autenticitě" navzdory výhradám ohledně režisérského vedení herců, které je pro mě jedním z nejzábavnějších prvků. Mám za to, že koncept je promyšlený pečlivě, jakkoliv může u někoho vzbuzovat trpké dojmy naprostého nezvládnutí a anarchie. Snaha o pokud možno co nejvýraznější karikaturu vychází na jedničku a jenom podtrhuje záměr vyzvednout na povrch malichernost pseudo-problémů, se kterými jsou schopní "pacienti" do ordinace přijít. Na druhou stranu to ovšem vyžaduje onen profesionální, jakkoliv nutně zúčastněný, přístup terapeuta, který dokáže distancovanou optikou nahlížet ony potíže, jako okrajové. (Narážka na zneužívání psychologické podpory ve stylu amerického přístupu, kde "doktora přes hlavu" má každý slušný člověk...). To vyznívá nejintenzivněji v konfrontaci se "skutečným problémem", pedofilní kauzou, najednou máme možnost spatřit ji ve světle praxe akutně potřebné. Velice povedený film ve způsobu uchopení tragikomického formátu, naléhavosti a přesného označení soudobých společenských nešvarů. ()
Věra nastolila, jako vždy, zásadní otázky tragikomickým pohledem. Výborní herci, epizodní vyprávění, syrovost - ale něco brání 5 hvězdám... ()
Na absurdity zivota je pani Chytiliva pes ! Mne se to libilo. ()
Psychodrama pod taktovkou Věry Chytilové, o psycholožce na kterou se hroutí problémy všech lidí v jejím okolí. Je to ze života, realistické postavy se svými charaktery čelí každodenním věcem. Co tedy tomu filmu dodává tu nadpřirozenost, to něco navíc? Je to kamera a střih. Celý film sviští a díky tomu má člověk pocit zrychlené reality, která se najednou stává zdařilý filmem. ()