Břetislav a Jitka

Režiséru Bělkovi se scenáristou Daňkem se podařilo prohloubit mé dějepisné znalosti. Celou dobu jsem měl za to, že Břetislav unesl Jitku z kláštera z romantických důvodů, zkrátka kvůli tomu, že její mocní příbuzní bránili jejich sňatku, a ono ne, holomkovi se pouze zachtělo urozené nevěsty! Čemu se však divím, rodová čest je rodová čest, a nikdo nechce, aby jeho milovanému potomkovi nadávali do parchantů. Díky, pánové, u zkoušky to už nespletu. A jelikož film stojí na konverzacích (je ukecaný až běda), je na místě i ta floskule o hereckém koncertu. Vyjma ústřední trojice (Slováček, Balzerová, Řehoř) mě zaujal i Bohuš Záhorský jako mohučský arcibiskup. 75 % (01.06.2024)

Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. (28.12.2023)

Nedávno jsem přečetl dvě knížky od Daňka a považuji ho za nejlepšího autora historické prózy u nás. Jeho devizou je, že se snaží si vymýšlet co nejméně. Dialogy navíc konstruuje tak, aby z pramenů vycházely, ale zároveň vyvolávaly otázky, odkazovaly na jiné události či osoby. A to mne strašně baví, protože pak je to takový historický kvíz. Tento film je ale trochu jiný. Ohledně Břetislava neměl Daněk příliš z čeho čerpat, takže napsal spíš takovou romatickou kru o setkání Břetislava a Jitky, o tom jak to mohlo být. Neopomněl ovšem poučit nás o Břetislavově "nemanželské" frustraci a politickém pozadí celého aktu, kdy šlo v první řadě o "vylepšení" jeho postavení s příbuznou Konráda II. a tím legitimizaci jeho původu. Výtečný Zdeněk Řehoř- jako komika takového ražení jsem ho ještě nepoznal. 85% (02.01.2014)

Počátky českých dějin mám ráda, pokud si to ovšem všechno nevymyslel Kosmas o dlouhých zimních večerech... Břetislav, moravský kníže, má po otci původ udatných Přemyslovců, ale protože církev neuznala druhý Oldřichův sňatek s prostou Boženou, je považován za levobočka a tudíž nemůže počítat s tím, že by si ho vzala urozená dívka. Jelikož je ale cílevědomý a má filipa (a víc štěstí než jeho strýc Jaromír, stručně o něm- byl vykleštěn, oslepen, vězněn po většinu svého života a nakonec zavražděn- no není to pech??), unese tedy Jitku, dceru vévody z Bábenberka, aby svůj status vylepšil. Scénář byl spíchnut vtipně a přitom ohromně mile- pasáže, kde Břetislav popisuje Moravu, působí velmi hrdě a vřele (podobný dojem vyvolá jen popis Karla IV. českých zemí v Noci na Karlštejně). Ústřední dvojice nemá absolutně chybu, až si jeden neustále klade otázku, jak to asi bylo doopravdy? Kdyby takto, jsem spokojená. (13.08.2016)

Jedna hviezda naviac za skvelú hudbu Luboša Fišera. Udivuje ma čím ďalej tým viac, koľko toho tento geniálny hudobný skladateľ za svoj pomerne krátky život stihol. Klobúk dolu. Mimochodom, film som videl po prvý raz ako spomienku na práve zosnulého, a režisérmi neprávom opomíjaného herca Břetislava Slováčka. (14.10.2018)