Jajo a Pajo

Ponejprv jsem dal tomuto večerníčku pět hvězdiček, nakonec jsem přemýšlel dokonce nad třemi. Čím to? Po shlédnutí druhé série (začínající dílem: Víla Míla) jsem byl trošku otráven. František Filipovský byl vyměněn Petrem Haničincem a Václavem Postráneckým. Takže nové hlasy postav. To by však nevadilo (i když pan Filipovský je nenahraditelný). Horší to bylo s obsahem. Krkovička už tak nějak přestal škodit, děda Lebeda chvílemi totálně ztrácí svou důstojnost, roztlačuje Krkovičkovi auto, rázem padá a důstojnost starého vysloužilého námořníka je ta tam. Druhá série je z větší části nudná. Nebýt perfektních, nápaditých a veselých dílů z první série, tak by to celé spadlo na hvězdičky tři. (31.12.2008)

Tak koukám, že jsem tomu kdysi napálil za pět! No nic proti, jen musím upozornit na jistý aspekt. Dlouho jsem si myslel, že ve veřejnoprávnim vysílání těžko uzřím něco pedofilnějšího, než profláklou reklamu s textem ,,Děda mi za to kdysi dal bonbon. Byl to vertrs orydžinl a já od té doby vím, jak to chutná.... Dnes přede mnou stojí/klečí/leží můj vnuk a....", ale Lebeda, co moudře vyžaduje, aby to Jája uměl hned napoprvé, protože mu vstávání už nedělá dobře, i když se pak stejně zhluboka zahloubá, až z plavčíka lítá peří, je taky masíčko. (15.01.2018)

5 hvězdiček si určitě zaslouží prvních 13 dílů, které namluvil František Filipovský. Pak nějakého vola napadlo vykleštit Krkovičku a udělat z něj neškodného ťulpase, kterému je třeba spíše pomáhat nebo s ním soucítit, čímž se ztratilo to základní, o čem Jája a Pája byl. Největším zlem už bohužel není řezník, kupec a sedlák v jedné osobě, jehož záludnost byla redukována na úroveň batolete, ale pitomost a nudnost nových příběhů, které nenabízejí myšlenku, pointu, ponaučení ani zábavu. (27.02.2016)

Jája a Pája je dnes již klasikou českého loutkového filmu i dětského večerníčkového cyklu. Za jeho vznikem stojí v první řadě Lubomír Beneš. Hned za ním je Stanislav Havelka s Petrem Chvojkou. Příběhy jsou krátké, svižné a laskavě výchovné. Energičtí chlapci jsou vedeni otevřenou myslí a zkušenou moudrostí přes nástrahy života. Každá činnost se za pomoci dostatečné dávky fantazie dostává do roviny omamného dobrodružství neznáma a překonává ubíjející nudu stereotypu. Nejvytrvalejší překážka v podobě lidské závisti a lakoty sice ve druhé dekádě navazující tvorby obrušuje své ostří, svůj švih a účinek celek přesto neztratí. Předností je detail i stylizovaná podoba postav. Zajímavostí je obdobná, a přesto odlišná atmosféra v rozlišném zabarvení mluveného doprovodu. František Filipovský, Petr Haničinec a Václav Postránecký představují záruky kvality a citlivě hladí dětské duše při jejich objevování světa. Píle, skromnost a poctivý zápal do práce nejsou špatným prostředkem při určování směru. A příběhy přinesou i usměvavou tvář. (14.05.2017)

Jeden z mála večerníčků, o kterém by se dalo říct, že je poučný, nesmrtelný a především že je úplně dokonalý :o). U mě patří na stejný stupínek jako takové Krakonošské pohádky, takže prakticky nejvýš co to jde... V jednom díle (tuším, že když pěstovali okurky) narostly Krkovičkovi (kupci, sedlákovi a řezníkovi v jedné osobě) obrovské nohy a pamatuju se, že právě tehdy jsem se málem pos.. :o). Naopak když pěstovali jahody, tak vykopřenej děda Lebeda otevřel truhlu a při tom padla dnes již legendární hláška : "klucí, honem do sklepa" :o). Byly prý natočeny i nové díly, kde prej hraje i sestřenka kluků, no já to neviděl, ale něco mi říká, že to bude stejnej šit jako většina nově dotáčených večerníčků (Bob a Bobek, A je to...). Na tenhle večerníček se vždycky rád mrknu a z celého srdce těmto průvodcům mládí skloním velkou a upřímnou poklonu. Komentář zakončím zvoláním : Klucíííí, honem do sklepa :o))) (04.05.2010)