Zlovestné ticho

Véééélikánskej rest, kterej sem někde v hlavě nosil, ale škrtl sem ho až předevčírem. A paráda. Jak tak koukám na ty průměrný hodnocení na CSFD, tak mám pocit, že sem viděl úplně jinej film. Ano, Ryan Kwanten je hrozný dřevo a právě on ten film kazí, co může. Ale v tomhle snímku můžeme jasně vidět esenci "Wanismu". Děsivé neživé věci, lekačky dávající si na čas, zrcadla v nějaké formě a děs děs děs. A o čem to je? Znáte ty "loutky", které používají břichomluvci a mluví jejich prostřednictvím? O tom to je. Kwantenovi se stane tragédie, je z ní podezřelej, a tak logicky jede navštívit starého otce do zapadákova. S detektivem v patách... Ježíši jak já tohle miluju. Wana uctívám, to možná víte. Všechny ty jeho děsivé propriety na mě tedy fungovali naprosto výborně. Ale tady se k tomu přidala pointa, která mě zase po delší době naprosto dostala. Jak my sme rozmazlení. Všechno už sme viděli. Ale tohle je tak geniální a přitom jasný, že to prostě stojí za to. Jak se to na konci začne rozplétat, tak si řeknete: "O čem to ten Ted sakra mluvil, normální pointa". Jenomže normální pointa se převrátí v ten jeden opravdu nečekanej šok, po kterým máte chut zatleskat. Ale neuděláte to, protože někdo by mohl ze sklepa zatleskat nazpátek... 9/10 (31.03.2014)

James Wan je hned po Ajovy druhý nejlepší hororový režisér současnosti, o tom není sporu. A zde svůj talent pro hororový žánr opět dokázal. Atmosféra je totiž vynikající, Ryan Kwanten v hlavní roli je sympaťák a lekačky jsou po delší době taky fajn. Je jenom škoda, že tempo je místy až moc pomalé a ten rádoby "saw" závěr tady naprosto nefunguje. I tak ale rozhodně jeden z těch lepších amerických hororů dneška. (20.04.2011)

James Wan natočil dobrý horor s celkem mrazivou atmosférou a určitě neprohloupil, když se vrátil ke klasice a zvolil loutku, jako posla zla. A ta dětská říkanka mi utví v paměti asi napořád. "Dej si pozor na pohled Mary Shaw, neměla děti jen loutek sto a když ji uvidíš ve svých snech, věř že křičet už nikdy nebudeš." (01.09.2008)

Jít Dead Silence do kina, ihned upaluji na premiéru. U mě se mu povedlo získat prozatímní primát nejlepšího neasijského horroru roku. Několik opravdu skvělých momentů plíživého napětí a vzápětí děsu, pečlivě budovaná pochmurná atmosféra, sic od poloviny ochabující, ale bez problémů válcující veškerou horrorovou konkurenci, která letos zatnula drápy do plátna. Už z panenky Chucky šel před lety strach a dřevěné loutky za ní rozhodně nezaostávají. Zakoulejí očima a všichni ti zmutování horníci, duchové a obludy obléhající motel se můžou jít hanbou zahrabat. Výtečná hudební kompozice a výrazný vizuál ukazují prstem na režiséra Saw. A že je pointa ve stejném stylu a příběh klišovitý? No, a co!? Který horror není? Pravda, tohle asi není to pravé ořechové pro horrorovým fandovstvím nedotčené... Přidám se ke zdejší hrstce poznamenaných a mrskám Wanovým loutkám pěkné 4 hvězdy. (08.08.2007)

Dávno som nemal tak príjemne "mrazivo-strašidelný" pocit už pri úvodných titulkoch filmu. Výborná hudobná kompozícia (aj napriek tomu, že okato obšľaháva ústredný motív z prvého Saw) a do prvej polovici ukážkovo budovaná plíživá atmosféra strachu a napätia. Slabinou je scenár, naplňujúci takmer každú povinnú formulku ghost story (i keď dve príjemné výnimky sa nájdu aj tu), ovšem o to väčšia poklona z mojej strany patrí Wanovi ako režisérovi. Jeho audiovizuálny rukopis a la Saw (i kvôli nemu prišlo u mňa odtušenie celkovej pointy ešte v úvodnej 15 minútovke) presiaka aj skrz úspešnú snahu budovať horor zo "starej školy", čo je len a len dobre. Vďaka jeho kamerovým hrátkam, jemným nuansám v nadviazanosti na hudbu už len záber na bábku budí mrazenie. Wan dokázal, že narozdiel od napr. takého Rotha talent skutočne má (nemusí to byť nutne vizionárstvo, ale len obyčajná schopnosť vedieť účinne pracovať s klišé). Ak v budúcnosti dostane do ruky aj poriadny scenár, nemám problém uveriť, že budú padať maximálne hodnotenia. (09.08.2007)