Réžia:
François OzonScenár:
François OzonKamera:
Jeanne LapoirieHrajú:
Melvil Poupaud, Jeanne Moreau, Valeria Bruni Tedeschi, Daniel Duval, Marie Rivière, Anna Šerbinina, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Rebecca Convenant (viac)Obsahy(1)
Francois Ozon, tvůrce filmů jako 8 žen, Bazén, nebo 5x2, nás nepřestává fascinovat. Po filmu o rozpadajícím se manželství, které bylo divákovi servírováno ve zpětném sledu událostí (5x2), nám francouzský režisér představuje své zatím životní mistrovské dílo. Film o smyslu života – ČAS, KTERÝ NÁM ZBÝVÁ. Život – „Nikdy neucítíš jeho chuť, dokud si neuvědomíš jeho pomíjivost.“ Příběh mladého atraktivního módního fotografa, který si na první pohled vychutnává život plnými doušky a jehož kariéra stoupá strmě vzhůru.... Pak přijde den, kdy při práci v ateliéru ztratí vědomí. Diagnóza zní ... rakovina v posledním stádiu. Uvědomujíc si svůj brzký konec, musí Romain začít přehodnocovat hodnoty svého života. „To, čeho se v životě nejvíc bojíme, nemusí být tím nejhorším v našem životě.“ (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (62)
Fracois Ozon je zaručeně zručný režisér - umí pracovat s kamerou, hudbou i herci na velmi kvalitní úrovni, což už ukázal ve svých dřívějších filmech. Bohužel to je asi tak všechno pozitivního. Ozonův film je jen pozlátko, které nejde do hloubky, klouže po povrchu a zůstává pouze u očividně nenaplněné snahy a oduševnělé filmové dílo. Je trestuhodné, jak film s takovou tématikou ve mně nedokázal vyvolat sebemenší náznak emocí a mou hlavou jen tak prošuměl a vypařil se. ()
Ten bezprostřední dotyk s nenavyknutelnou myšlenkou nikoli na vlastní zánik, ale na nadcházející ztrátu kontaktu, odloučení, trvalou příští nepřístupnost všeho kolem, která už nezakládá potřebu s čímkoli naložit moudře nebo správně, ale jen pocitově uspokojivě pro daný okamžik, je v Ozonově snímku vícekrát silně zpřítomněn. Kvalifikovaná studie jednoho předčasného banálního i jedinečného umírání, které z podstaty věci musí být odvážné, ber kde ber. Něco rozhodně uvízne. ()
Jemné a citlivé drama, sklouzávající do psychologických úvah, které nejsou na škodu. Přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já. Tohle je jeden z ojedinělých způsobů jak řešit tak závažný problém, ne každý to může uskutečnit. Přece jen jsem ale od Ozona viděla už lepší snímky, včetně zde již jmenovaného 5 x 2. A jeho nemoc se projevuje specifickými bolestmi, které jsem zažila u svých známých a to jsem zde postrádala, takže i konec mně přišel trochu mimo, ale ono to bylo o něčem úplně jiném, tak to respektuji.......... ()
Přečetla jsem si pečlivě všechny komentáře a s výjimkou Mmanuala, jehož text jsem vůbec nepochopila (je to na mě buď příliš chytré nebo se mi slovenský jazyk začíná vzdalovat), souhlasím s většinou výtek „snaha šokovat“ a „stokrát omleté téma“ i když, které není. Přesto jsem spokojená. To co na počátku vypadá pouze jako beznadějná rána osudu Ozon změnil (i když trochu krkolomně) na smíření s úsměvem na rtech, na zvláštní poklidnou atmosféru a optimismus. Potěšila mě i Jeanne Moreau ( dlouho jsem ji nikde neviděla a trochu mě zaskočilo jak zestárla) a právě okamžiky, kdy je na plátně se svým vnukem jsou to nejlepší z celého filmu. 3,5* ()
Docela mě pozastavuje zdejší nízké hodnocení tohoto krásného intimního snímku, který ničím nešokuje, a přesto zasahuje srdce na pravém místě... Podobné téma zpracovává vícero snímků a mě vždy zasáhne, jak se každý jinak vyrovnává se zdrcující diagnózou - rakovina v pokročilém stadiu. V životě jsem osobně měla kolem sebe pár lidí s touto diagnózou... i v životě mých přátel se s ní každý vyrovnal po svém. I proto mi Ozonův snímek přijde naprosto pravdivý, nevyumělkovaný, čistý... ()
Reklama