Čas, ktorý zostáva

Jemné a citlivé drama, sklouzávající do psychologických úvah, které nejsou na škodu. Přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já. Tohle je jeden z ojedinělých způsobů jak řešit tak závažný problém, ne každý to může uskutečnit. Přece jen jsem ale od Ozona viděla už lepší snímky, včetně zde již jmenovaného 5 x 2. A jeho nemoc se projevuje specifickými bolestmi, které jsem zažila u svých známých a to jsem zde postrádala, takže i konec mně přišel trochu mimo, ale ono to bylo o něčem úplně jiném, tak to respektuji.......... (25.06.2017)

Príklad toho, že len silná téma na kvalitný film nestačí. V tomto prípade to režisérovi Ozonovi "zvrzal" scenárista Ozon. Silných momentov, ktoré by ste pri takomto druhu filmu čakali more, je tu ako šafránu a často si kladiete otázku, či to je všetko myslene vážne, lebo to miestami inklinuje k telenovelovému žánru, alebo či sa jedná o nejakú pseudokomédiu... Škoda nevyužitého potenciálu, ktorý bol posilnený aj kvalitným hereckým obsadením. (16.03.2009)

Jední budú brať Ozonov film ako parazitovanie na otrepanej téme a citové vydieranie artového diváka, druhí ako citlivý ponor do ľudskej duše, očakávajúcej nevyhnutný koniec. Obidva tábory budú mať zo svojho uhľa pohľadu pravdu. Ja sa skôr prikláňam k tým druhým, mám totiž pocit, že film je citlivo, autenticky a prirodzene nakrútený. Len tá "trojka" mi tam príliš nesadla, pre niektorých však môže byť emocionálnym vrcholom filmu. Na Ozona pomerne nezvyklý film, opustil svoj obľúbený puzzle štýl a natočil niečo komornejšie, pre menšiu skupinu divákov. Len som mal doma pocit, že prostredie obývačky a veľkosť televízora mi k prežitku úplne stačí, že Ozon nám tentokrát ponúka natoľko subtílny a predsa len neoriginálny film, že by mi cesta do kina a späť pripadala akosi zbytočná. Keďže som však človek empatický, vyjadrujem spokojnosť. Každý nech si točí, na čo má chuť, klišé neklišé. (09.11.2014)

Víceméně chápu postoj hlavní postavy k jeho situaci…Dle strohého začátku jsem se mohl jen domnívat, že než byl konfrontován s informací o svém rakovinou vyměřeném čase, byl vlastně jen protřelým nanicovatým floutkem, co si doma vydržuje mladýho, sjíždí se koksem a za největší zábavu považuje rýpání do sestry. Škoda, že Ozon tuto část „před“ nechal netknutou, člověku by se pak dařilo lépe se s Romainovým jednáním ztotožnit. Ten asi sám neví, jak s tímto naložit, aniž si to sám přizná. Zprvu rozdává kopance, ale svým způsobem na jakýsi akt smíření se svými blízkými a hlavně sám se sebou dojde. Sice cestou, kterou asi málokdo čeká, která leckoho znudí, ale mě působící slzy a úsměv dojetím zároveň. Pět nedávám, jelikož se stopáž přifukovala trochu nepadnoucími momenty a Ozon místy až moc okatě šponoval film do příliš odměřené polohy, podobně jako tomu bylo u tématicky podobného filmu Mi vida sin mí režisérky Isabel Coixet. 80% (14.06.2010)

Úplně čisté čtyři hvězdy to nejsou, ale hodně se jim to blíží. Líbilo se mi to pro neotřelost, se kterou režisér tohle stokrát viděné téma, jímž je odchod fatálně nemocného člověka ze života, natočil. Pár velmi dobře natočených a sugestivních scén (u babičky, v klubu, poslední setkání se Sashou), nádherný a citlivý konec, skvělá kamera a herecké výkony. Nebýt pár hluchých míst ve scénáři a několika málo zbytečných scén, byl by to skvost. Takhle jen necelé čtyři hvězdičky... (16.04.2009)