La Vie est un roman
Life Is a Bed of Roses
Réžia:
Alain ResnaisKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Philippe-GérardHrajú:
Vittorio Gassman, Geraldine Chaplin, Fanny Ardant, Pierre Arditi, Caroline Sihol, Sabine Azéma, Samson Fainsilber, André Dussollier, Véronique Silver (viac)Obsahy(1)
Film se skládá ze tří příběhů. První vypráví o utopickém zámku z 20. století, který nechal postavit hrabě Forbeck, druhý je o současných profesorech, kteří na zámku žijí, a třetí pojednává o wagnerovském fantazijním světě králů a draků. Režisér Alain Resnais vzdává v tomto povznášejícím filmu o štěstí a síle představivosti poctu třem vlivným francouzským filmařům: Georgesovi Mélièsovi, Marcelu L'Herbierovi a Ericu Rohmerovi. Snímek je rozdělen do tří paralelních příběhů. Úvodní část se odehrává kolem první dekády 20. století v Ardenách, kde hrabě Forbeck odhaluje návrhy svého architekta na výstavbu utopického města. Tento příběh se odráží ve vyprávění ze současnosti, v němž Forbeckův zámek obývá skupina profesorů, kteří pod vedením gurua jménem Guarini hledají nový způsob vzdělávání za využití představivosti. Třetí část vykresluje wagnerovský fantazijní svět králů a draků, který je výplodem představivosti dětí některých z profesorů na škole. Díky vynalézavosti a skvělé filmařské zručnosti se Resnaisovi daří utkat z těchto tří vláken poutavou a zábavnou směsici dramatu, satiry, komedie, fantazie a hudby. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (12)
"SVĚT JE ORCHESTR A LIDÉ JSOU HUDEBNÍCI." Na první pohled podivná kombinace tří nesourodých témat, učitelské konference, utopistického dýchánku a wágnerovské pohádky... Neboj diváku, nesourodou tato trojice motivů zůstane i po skončení snímku, střídání dějových poloh jest ale při sledování díla vítanou úlevou - nedostává se pocitu zahlcenosti jako u jiných Resnaisových filmů. Také vzít jednotlivé fragmenty, rozstříhat je a složit dle příslušnosti, vznikly by 3 smysl-dávající práce nevelkého rozsahu, bravo :) Ano, je tu ještě onen prvek muzikálový - co na to říct, je to přesně takový úlet, jako když si představíte, že někdo jako Alain Resnais zkouší muzikál :) Přesto všechno (nebo snad právě proto), pro mě osobně zatím nejzábavnější a nejpřístupnější dílo svébytného francouzského režiséra 65% ()
Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu. ()
Je to přesně ten film, který nehledá cestu k tobě, ale ty ji musíš hodně trnitě hledat k němu. Mně ta naprostá svoboda, volnost a svobodomyslnost získala, Resnais si dělá co chce, kdy chce, kašle na logiku vyprávění, má svou vnitřní představu, že chce oslavit lásku v různých formách její podoby a skládá si to jako puzzle, a diváku ty si můžeš trhnout nohou. Navíc v každém pohybu, gestu, mimické miniatuře Geraldiny Chaplinové vidím ty jednoznačné geny a podobu s jejím otcem a vnitřně jásám, stejně tak mám hodně rád Vittorio Gassmana,a to jsem si užíval.... ()
Dávám slabé čtyři hvězdy, ačkoliv je to spíše na silné tři, protože atmosféru snu umí Resnais velmi obstojně. Ona to vlastně celé je takové dětská hra nejenom dětí, ale i nedospělých dospělých. Jen mi vadilo, že je to zbytečně dlouhé (některé motivy a myšlenky se zbytečně opakují) a to zapojení písniček... jako jo, dětská fantazie, ano, beru, děti si rády zpívají... ale přece jen toho zpěvu v určité chvíli na mne bylo moc. Jinak film hodně klame tělem. Ačkoliv jsou nejčastěji skloňovanými slovy láska, štěstí a harmonie, film je o pravém opaku - o sobectví, hledání štěstí tam, kde není, a přitom člověk to štěstí nevidí tam, kde skutečně je, ani kdyby je měl pod nosem, a pak i o tom, že pokud bude někdo chtít všechny "harmonizovat", zbudou nám jen prázdné duše bez názoru, individuality, jedinečnosti. Ano, neshodnou se pak všichni, ale o tom to přece je. A v dnešní době, kdy zase musí všichni uznávat jen jeden názor, jinak jsou popotahováni a uráženi, jde o sdělení velmi aktuální. ()
Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac. ()
Reklama