Život je román

Dávám slabé čtyři hvězdy, ačkoliv je to spíše na silné tři, protože atmosféru snu umí Resnais velmi obstojně. Ona to vlastně celé je takové dětská hra nejenom dětí, ale i nedospělých dospělých. Jen mi vadilo, že je to zbytečně dlouhé (některé motivy a myšlenky se zbytečně opakují) a to zapojení písniček... jako jo, dětská fantazie, ano, beru, děti si rády zpívají... ale přece jen toho zpěvu v určité chvíli na mne bylo moc. Jinak film hodně klame tělem. Ačkoliv jsou nejčastěji skloňovanými slovy láska, štěstí a harmonie, film je o pravém opaku - o sobectví, hledání štěstí tam, kde není, a přitom člověk to štěstí nevidí tam, kde skutečně je, ani kdyby je měl pod nosem, a pak i o tom, že pokud bude někdo chtít všechny "harmonizovat", zbudou nám jen prázdné duše bez názoru, individuality, jedinečnosti. Ano, neshodnou se pak všichni, ale o tom to přece je. A v dnešní době, kdy zase musí všichni uznávat jen jeden názor, jinak jsou popotahováni a uráženi, jde o sdělení velmi aktuální. (16.06.2023)

"SVĚT JE ORCHESTR A LIDÉ JSOU HUDEBNÍCI." Na první pohled podivná kombinace tří nesourodých témat, učitelské konference, utopistického dýchánku a wágnerovské pohádky... Neboj diváku, nesourodou tato trojice motivů zůstane i po skončení snímku, střídání dějových poloh jest ale při sledování díla vítanou úlevou - nedostává se pocitu zahlcenosti jako u jiných Resnaisových filmů. Také vzít jednotlivé fragmenty, rozstříhat je a složit dle příslušnosti, vznikly by 3 smysl-dávající práce nevelkého rozsahu, bravo :) Ano, je tu ještě onen prvek muzikálový - co na to říct, je to přesně takový úlet, jako když si představíte, že někdo jako Alain Resnais zkouší muzikál :) Přesto všechno (nebo snad právě proto), pro mě osobně zatím nejzábavnější a nejpřístupnější dílo svébytného francouzského režiséra 65% (19.02.2024)

Ťažké a vážne filmy z prelomu piatej a šiestej dekády vymenil neskôr Resnais za hravé, komediálne a niekedy aj muzikálne kúsky. Čo ale rozhodne neznamená, aspoň v prípade Život je román, že ide o dielo jednoduchšie uchopiteľné, menej filozofické a nebodaj menej intelektuálne než trebárs Marienbad či Hirošima. Práve naopak, vyžaduje si od diváka plnú koncentráciu a aj tak nie je možné všetko vstrebať na jeden krát. Avšak ide o film tak hravý a plný života, že je možné si ho užiť aj prostredníctvom čistého zmyslového vnímania. Ak sa necháte podmaniť jeho romantickou líniou, cynicky vás prekvapí a ak tou fantazijnou, tak tá zase neposkytuje dostatočný priestor na plnohodnotné prerozprávanie imaginárneho príbehu. Každopádne deťom netreba do ich fantázie príliš zasahovať a keď sa to tak vezme, najlepšie je tým vnútorným dieťaťom niekedy aj zostať navždy. Záleží ale od okolností. (13.09.2023)

Při sledování některých starších filmů se nudím. Ale v poslední době se mi daří vybírat filmy, které jsou stále aktuální. ŽIVOT JE ROMÁN je jedním z nich. Za jiných okolností bych mě možná "divadelní" začátek odradil, ale protože mám čas a mám ráda francouzský film a protože mě zaujala současná dějová linie filmu (učitelé a vychovatelé na semináři o rozvíjení dětské fantazie a kreativity), vydržela jsem. Geraldine Chaplin byla výborná a některé její repliky jako bych říkala já sama. Manipulace, která se obrátila proti ní samotné, seminář, na který všichni přijeli, aby vzývali pokrok, štěstí a lásku a který se klasicky zvrtnul a samozřejmě vztahy jednotlivých protagonistů, jejich očekávání, nedostatek odvahy uskutečnit to, po čem toužíme, obava z odmítnutí, volba jednodušší cesty... V 2. dějové linii, která začínala v r. 1914 a pokračovala po skončení 1. světové války, byla skvělá Fanny Ardant, moje favoritka již z dob studií, kdy jsem ji viděla ve filmu Žena od vedle (jeden z filmů, na které nikdy nezapomenu). I tato část filmu je o vzývání štěstí a lásky a samozřejmě o manipulaci. Výborné je vykreslení vztahu mezi synem (manipulátorem, který pod zástěrkou hledání štěstí a lásky pro vybrané přátele zabije manžela své bývalé snoubenky, kterou stále miluje) a otcem, který samozřejmě celou maškarádu velmi dobře chápe (a zaplatí za to). Doporučuji všem příznivcům režisérů Nouvelle vague. (08.12.2010)

Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu. (30.05.2010)