Mamička oslavuje sté narodeniny

Zatímco Anna a Vlci sázela na průhlednou a promyšlenou metaforu, jež působila spíše akademicky a nestrhávala, její překvapivé pokračování je úplně o něčem jiném. Je to neskutečně provokující film, který udeří diváka již svým úvodem, tím, jak postavy jednají a jaké mají vztahy - jako by film Anna a vlci byl zcela popřen, vymazán, zapomenut. Saura si rád zahrává s lidskou pamětí a staví na ní své složité narativy, zde si však dovolil zajít ještě dále - hra se totiž přesunula na paměť diváka, který má v hlavě příběh nebohé Anny mezi vlčí smečkou a při sledování jeho pokračování má nutkání vstoupit na plátno a křičet, jestli se všichni náhodou nezbláznili, copak si nepamatují na to, co se opravdu stalo, nebo jsou absolutní pokrytci? A právě na tomto pocitu a jakési bezmoci a zmatenosti z nových vztahů staví Saura svou další velkou metaforu, metaforu postfrankistické společnosti, v níž je náhle vše složitější, nejednoznačnější, zcela jiné. I samotná postava tyranské "maminky" jako symbolu španělské tradice a tyranie prochází neobyčejnou proměnou a stává se i přes své schopnosti novou obětí. Přidanou hodnotou k interpretační hře, která má nyní značně otevřený rámec (není nakonec důležitější hrdinčina autoterapie, snaha postavit se minulosti čelem?), je neuvěřitelná a zároveň krutá grotesknost a karnevalovost, jež nabývá vrcholu při bizarní narozeninové oslavě, jež se náhle zvrtává v geniální vizuální metaforu národního traumatu a jeho až pohádkové překonání znamenající jistou naději do budoucna. (25.11.2012)

Saura se vrací do domu, v němž o šest let dříve přebývala Anna s vlky. Opět guvernantka, opět velmi zvláštní rodina, kterou ovládá matka. Pouze žánrově má Maminka blíže ke komedii (ale zase ne o tolik). Pro Annu, moderní ženu z města, je vstup do domu návratem do minulosti. Jeho obyvatelé se převlékají do starých šatů, včetně vojenských uniforem, neustále je vzpomínám zesnulý otec (Franco), cokoli obscénního, pohoršujícího představuje tabu. Problémem filmu nejsou dvě rušivé scény říznuté mysticismem (příchod Juána a finále), ani míšení smrtelně vážného se zcela nevážným, ale povědomost. Je to vlastně Anna a vlci po šesti letech, čili s odstupem pro komedii nezbytným. Náboženství, armáda, rodina. Pořád v minulosti. Změny, k nimž má v Saurově filmografii dojít, Maminka zatím jenom ohlašuje (třeba delší scénou flamenga, jednoho z tanců, jimž budou věnovány samostatné filmy). 70% (09.11.2010)

Saurova obsáhlá znalost umění proti němu začíná pracovat. Maminka slaví 100. narozeniny je jinotaj přímo prolezlý nejrůznější symbolikou, odkazy a jejich obdobami, což je chválihodné pro své jednotlivosti, zhouba pro celek. Vybízí k detailní analýze, s větším odstupem ale dostává tvar poměrně jednoduché sociální alegorie. Uvidím, zda něco změní zhlédnutí spřízněné Anny a vlků. (23.11.2012)

Po Anne a vlkoch a Elise, mojom živote tretí Saura a stále s rovnakým výsledkom. Nerozumiem, nesmejem sa (aj keď je to označované ako komédia) a teším sa na záverečné titulky. Že sa odlišujem od väčšinového hodnotenia ma neprekvapuje, príjemne by ma však prekvapilo, keby som niekedy v budúcnosti videl Saurov film, po skončení ktorého by som uznanlivo pokýval hlavou a rozmýšľal, či je to na štyri alebo až na päť hviezdičiek. (22.02.2011)

Ve Španělsku mají tradici příběhy červené knihovny o krásném životě ve velkém domě na kopci. Jedním z velkých úkolů umění je demýtizace těchto pohádek. A tak nás Saura znovu provádí panoptikem různě zdegenerovaných postav, které jsou více méně otroky svých vášní a pudů. I když jednoduché v symbolice, stačí se podívat na pulty knihkupectví obložené falešnými přiběhy o tom, jak je krásné žít na kopci. A tak má pořád smysl natáčet takové filmy. Co se týče politické metafory Španělska, nic se zas tak nezměnilo.Uniformy a válka vymřely (Juan), milovník José objevil různorodost chtíče Evropy a vyrazil se svým penisem do světa, nu a spirituální Fernando si pořídil umělá křídla, která jsou mu nanic. Najednou je Španělsko plné slabých mužů typu Annin manžel, najednou se pro rychlý zisk všechno rozprodává. A do toho útočí Orient (pokoj dcery svůdkyně). (14.04.2009)