Krajina prílivu

Něco mezi návštěvou Schwarzenberský hrobky a uklízením po drogovým večírku v centru Bagdádu. Terryho ponožky tentokráte vítají diváky v úplně jiný dimenzi, vesmíru, kde jsou děti magoři, dospělí neexistují a bombové útoky jsou prováděny za účelem zničení žraločí bytosti. Všechno mělo význam, ale Giliam hledal tak dlouho jointa po zemi a nechtěl zastavit ten kolotoč bizarních záběrů, až jsem z toho dostal schýzu. Závratě a pískání v uších, pocit samoty na celým světě a že svět je jedna velká imaginace, to je analýza a pocitovost Terryho Tidelandu. Vítej v jiným kosmíru! (05.07.2009)

Když Jeff Bridges ztuhne (píše se o tom všude a stane se to po necelých dvaceti minutách), film začíná ztrácet dech a to tak, že tragicky. Už není vtipný, ani ujetý, jen nechutný a divný. A to dlouho. 40% Apendix: Zásluhou hnusného zápachu v sále, kde jsem tenhle trip sledoval (shodou okolností ve Velkém sále Thermalu), pro mne Tideland bude navždy také filmem smradlavým. 40% Zajímavé komentáře: kiddo, Radko, MIMIC, anderson, llollita (08.07.2006)

Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. (13.01.2007)

Terry Gilliam vždycky bude ten psychedelickej týpek na režisérský stoličce, je totiž jedno o čem točí, vždy to končí na hranici: realita-sen. Takže výsledný tvar, který vítězně kvete z vizuálně podmanivého díla, je cosi jako zfetovaná realita. Tentokrát je to "pohádka" o holčičce, mumii a ujetých kamarádech. 80%. (11.03.2007)

Když film v prvních dvou minutách vypadal na celkem poutavou pohádku a záhy jsme se s pocitem pěstí na oko přesunuli na metalový koncert, věděl jsem, že je zle. S Terry Gilliamem asi vážně nedokážu najít společnou řeč a Brazil byl asi jen menší výjimkou. Smířil bych se s tím, kdyby i nadále jako jediná zajímavá filmová adaptace či variace slavné Alenky pro mě zůstala ta Švankmajerova, ale nesmířím se s tím, když mi někdo předloží snímek, u nějž je k naladení se na stejnou vlnu podle všeho zapotřebí užít alespoň jednu dávku LSD. Šílený dvouhodinový psychedelický trip naplněný fetováním v doprovodu pedofilie skloubené s nekrofilií mě nedokázal oslovit v pozitivním slova smyslu, obzvlášť když tvůrce, který točí film spadající údajně i do žánru hororu, neumí po většinu času ani přinést, resp. pořádně rozvinout atmosféru. Někteří komentující tvrdí, že filmu uškodilo, když se po půlhodině z něj vytratil Jeff Brigdes. Nevím, mě byl feťák Bridges od počátktu protivný, ale ani jeho částečný odchod to nevylepšil a mohu ocenit jedině velmi slušný výkon hlavní dětské herečky + působivý závěr. [25%] (15.10.2021)