Grandhotel

Po dvadsiatich minútach som si povedal, že je to blbosť a Michálek je taký grand, že túto moju domnienku udržal do konca v každej scéne. To je myslím obdivuhodný konštantný výkon, aspoň môžem napísať, že Grandhotel je konzistentný film. Vlastne je to to isté, ako keď sme pred časom hovorili, že každá scéna v Samotároch je sama o sebe kultová. U mňa je to tu presne naopak. Ku koncu mi film začínal byť celkom sympatický, vlastne jeho postavy, aby to ale Michálek vždy niečím zabil. Cesta balónom je krátka, obálka sa lepí semenom, SPOILER: na pohreb príde jeden človek, aby sa zvýraznila jeho osamelosť, a tak ďalej. Melanchóliou sa kvalitný scenár nahradiť nedá. (05.02.2015)

Uťápnutá, podivín, erotoman, psychouš. Ještěd je plný nesnesitelně mikroplošných postav, které otravují natolik, že jsem se nakonec těšil na ty nicneříkající dlouhé záběry na vysílač se zírajícím Taclíkem, na jejichž pozadí se občas Muchow utrhne do krásných melodií. Jinak mě ale štve tenhle náhled na svět, kde jsou všichni buď sobečtí nebo hloupí a ti, kteří si opatrně schovávají nějakou zvláštnost, si zaslouží štěstí. (14.12.2007)

"Kam to bude? - Kamkoliv. - Takže Varšava, 830,- Kč." Tak nakonec na to došlo. Já jsem se zasmál. Došlo k tomu však jen jednou a to u snímku, který se honosí čistokrevným označením komedie, není žádný velký důvod k vypouštění rychlých špuntů. Ještěže to občas zachraňovaly záběry na Ještěd či z Ještědu a nadržený recepční Jégr. Se samobrusičem Fleischmanem totiž moc zábavy nebylo, i když jeho zasílání upozornění na chyby Rosniček do televize nebylo špatné a každodenní vyhazov z práce taky neměl chybu. Ale u komedie bych se fakt chtěl zasmát a v tomto směru mi personál Grandhotelu evidentně nehodlal vyjít vstříc. (22.12.2016)

„Kdybys večer někam chtěla jít…tak si vem pláštěnku, bude pršet.“ Pro mě osobně jde o Ondříčkův žánrově nejproblematičtější film. Jistě, v základu to je tragikomedie, dostatečně vtipná (i když méně než jindy v porovnání se standardem režiséra) a také mile„posmutnělá“, ovšem místy se tu objevují až překvapivě vážné scény, které byly podle mě zbytečné (třeba takový Franzův odchod ze scény), přitom některé z nich stačilo jen odlehčit. A také je tu vyšší koncentrace hlušších míst (nejdebilnější je pasáž v kuchyni). A to je škoda, protože tyhle detaily to všem těm kladům Grandhotelu kazí. Myslím jimi tu nezaměnitelnou atmosféru (spolu s hudbou a pěknými záběry), řadu vtipných scén (revizor, sedačka, popelnice, obchoďák, nemocniční čekárny, tykání) a hlášek, stejně jako vcelku fungující romantickou linku (nejvíc se mi líbila ta momentka se zvířaty, přišla mi nádherně přirozená) a v neposlední řadě casting a postavy (vydařili se zejména hajzlíci Dulavy a Plesla, no a samozřejmě Taclíkův nesmělý podivín). Vychází mi to ještě na slabší 4*, ale docela „fousově“. „A fakt je to i na mravence?“ – „No jasně, to je úplně na všechno. All in one.“ (08.08.2015)

Jako prostě, takhle to nefunguje... Grandhotel už od samotného začátku jeví známky snahy o "artovější snímek pro masy". Nemá cenu nijak pohlížet na děj, ten totiž absentuje, jedná se o starou známou taktiku záznamu z úseku života. Z širšího hlediska ovšem Grandhotel opravdu špatný není, tedy minimálně jeho nápad. Minimálně hotel, jakožto místo děje se totiž nesmírně osvědčuje. Jedná se o jednou z nejvděčnějších filmových lokací, neboť nabízí neomezené množství možností. Postavy se mohou objevit jen za určitým účelem a během několika sekund opět zmizet, není žádný problém dotáhnout na místo děje zajímavé situace od jinud a těch možností je víc... Ondříček jich však bohužel příliš nevyužívá. Jediné k čemu zde hotel slouží je umístění jednotlivých postav na jedno místo. Grandhotel nemá problém s vizuálem, jak tomu u českých filmů bývá, ale se strašným scénářem, kterému moderní režie z bůhví jakých důvodů nejde kupředu, ale všemožně jej ignoruje. Grotesktní sbírka absurdně degradovaných charakterů totiž nemá čím zaujmout, čemuž napomáhá záhadná absence hrdiny, se kterým bychom se mohli identifikovat. (02.03.2008)