Grandhotel

Na Grandhotelu je příjemný způsob jakým si pohrává s ještědským vysílačem a jeho symbolikou coby zhmotnění touhy dotknout se oblohy, která je vlastní i hlavnímu hrdinovi Fleischmanovi. Vizuálně film taky má co říci, neustále převalující se mraky, modrá a bílá, dávají filmu výraznou tvář, která člověku utkví v paměti. Za zmínku stojí i hudba, v níž Muchow chytře kloubí elektronickou hudbu s vážnou. Tak, a teď proč se mi film nelíbil. Ondříček upadl do stereotypu, v němž postavy přeříkávají ty nejméně pravděpodobné věty, působí jako ufoni, se kterými se nijak nedokážu ztotožnit. Celý film působí neživě, uměle, jako bych si ho koupil zabalený do igelitu někde v Albertovi. Nepomáhají ani klady, které jsem zmínil na začátku. Je mi líto. (27.10.2006)

Uťápnutá, podivín, erotoman, psychouš. Ještěd je plný nesnesitelně mikroplošných postav, které otravují natolik, že jsem se nakonec těšil na ty nicneříkající dlouhé záběry na vysílač se zírajícím Taclíkem, na jejichž pozadí se občas Muchow utrhne do krásných melodií. Jinak mě ale štve tenhle náhled na svět, kde jsou všichni buď sobečtí nebo hloupí a ti, kteří si opatrně schovávají nějakou zvláštnost, si zaslouží štěstí. (14.12.2007)

Na film jsem dostal doporučení, ale moc mě to nenadchlo. Ze začátku mi to přišlo docela dobrý, ale tak po půl hodině si řikám, že se to pořád nějak nerozjelo a děj se nikam neposunul. Co jsem viděl filmy od Davida Ondříčka, tak ono to všechno bylo dějově dost o ničem. Ale zatimco třeba u Samotářů jsem se opravdu zasmál a u Šeptej to zase zachránila muzika a atmosféra, tak tady těch vtipnejch míst zase tak moc nebylo, atmosféra žádná a minimalistická hudba od Muchowa tentokrát taky nic moc. Celkově ten film neni úplnej průser, dá se na to koukat, ale zároveň taky nic, co bych musel vidět znovu. Slabý 3 hvězdy. (07.05.2014)

Veľmi obyčajný filmík s celkom slušným potenciálom , ktorý ku koncu začal riešiť viacej ako bolo potrebné a samotná potreba šokovať ho zatiahla s nadpriemeru do priemeru pretože ak niečo nemám rád je to keď sa režisér aj scenárista snaží o výpoveď plus sa snaží šokovať čo v konečnom dôsledku a vzhľadom o aký film ide vôbec nefunguje. Fleischman je ale napriek tomu asi najlepší hrdina , ktorého som v českom filme mohol vidieť a keby ku koncu nejednal tak ako jednal to znamená prešiel len tak zmenou , ktorá bola síce očakávatelná ale nie až tak rapídne ako tomu bolo tu. Každopádne jeho podivínstvo je skvelo zahraté a má aj pár dobrých miest. S hercov poznám iba Kláru Issovú ale žiadny z hercov nehral zle a každý mal svoje svetlé momenty. Hlavne šéf a hlavný recepčný. Úplne zbytočná bola postava starého pána, ktorého samovražda podčiarkla celý dej na taký čudný zlepenec zakončený čudnou absurditou ale aj určitou dávkou emócií a poetickosti. to je prelet nad mestom a roztrúsenie popola. Takže aj napriek výčitkám je to film o čudákoch na čudnom mieste v celku neobyčajných situáciach a čudným zmyslom pre humor. Im happy come on lets go. (18.05.2008)

Okrem podarených hereckých kreácií (pri charakteroch postáv tohto typu to inak nazvať nemôžem) a asi troch štyroch naozaj pointových vtipných scénach sa nad týmto filmom znáša obrovský otáznik nespokojnosti. Ako čistokrvná komédia mi to teda určite neprišlo. Dráma a romantika hrali dosť dôležitú rolu. Kvalita týchto žánrov kolísala ako zmeny počasia počas filmu, ale inak som sa nenudil, hlavne od druhej polky, kde som si konečne privykol Ondříčkovej filmovej náture. Nabudúce to snáď bude lepšie. 55%. (09.07.2008)