Grandhotel

Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... (18.05.2008)

Uťápnutá, podivín, erotoman, psychouš. Ještěd je plný nesnesitelně mikroplošných postav, které otravují natolik, že jsem se nakonec těšil na ty nicneříkající dlouhé záběry na vysílač se zírajícím Taclíkem, na jejichž pozadí se občas Muchow utrhne do krásných melodií. Jinak mě ale štve tenhle náhled na svět, kde jsou všichni buď sobečtí nebo hloupí a ti, kteří si opatrně schovávají nějakou zvláštnost, si zaslouží štěstí. (14.12.2007)

Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) (06.09.2011)

Grandhotel je bezpochyby nejlepší lvový snímek za rok 2006, na druhou stranu ale nejhorší film Davida Ondříčka, stylisticky zručného filmaře, ve skutečnosti špatného vyprávěče, který zde selhává i v tom, co mu tolik šlo - určení si cílové divácké skupiny. Komu je vlastně čtvrtý celovečerní film syna slavného kameramana určen, koho chce oslovit? Vzhledem k tomu, že vypadá jako zfilmované Bravo Girl, zjevně dívky._____ Česká variace na Wendersův Million Dollar Hotel, která sklouzává k turistickému výprodeji a nikdy není spirituální, i když se o to až úpěnlivě snaží, je navíc zajímavá z hlediska ztvárnění mužských postav. Muži jsou zde apatické a převážně pasivní typy, silně psychicky labilní a s vážnými problémy se svou maskulinitou, jinými slovy: jeden zakomplexovaný homosexuál vedle druhého. V Grandhotelu se to hemží falickými symboly, chlapskými řeči o "strky frky" a neustálými narážkami na onanii, přesto zde ona není ukázána a jediný milostný akt nám zůstane zbaběle skrytý. Ženy na tom nejsou o nic líp, jsou to nedospělé a iracionálně jednající slepice, které touží bláhově po tom pravém, i kdyby ho to mělo stát život. Divák tak ztrácí s postavami kontakt a nezajímají ho (a ne kvůli absenci sociálního či kulturně-historického pozadí, poskytnutého na konci...), muži jsou zde losery jenom tak, ze scénáristické svévůle, a ženy jsou natolik vedlejší či nezajímavé, že jejich snažení není komické, ani tragické. A napomáhají k tomu i silně nepovedené dialogy, v nichž snaha o hovorovou řeč prostřednictvím užívání slůvka "prostě" nefunguje a navíc takhle nikdo nemluví a ani nereaguje (viz popelnice, viz balón...)._____ Mucha je sebevykrádačský, kamera Richarda Řeřichy sice vzletná, ale nenavozuje ten správný dojem, a Ondříček zatěžuje nezvládnuté vyprávění a neschopnost stvořit koherentní fikční svět sadou scén, které není schopný zahnat ad absurdum, nebo aspoň si na nic nehrát. Pokud se ve filmu objeví něo originálního a pro český film osvěžujícího, jako je tomu u scény v kuchyni, je to špatně nasnímáno, zabito dementními dialogy a špatným herectvím zúčastněných._____ Ondříčkovi chybí odvaha, není schopen dotáhnout vše do konce (nebo aspoň ne do nehappyendového a nekýčovitého konce) a navíc... mohl by si najít scénáristu, jehož kouzlo spočívá v chytrém řetězení gagů, které tak umí, bez snahy o rychlé zkultovnění hlášek, protože začíná kameňákovatět... (06.03.2007)

Grandhotel mi nějak unikl a jelikož jsem měl chuť na komedii a ty české současné jsou na úrovni Babovřesek, říkal jsem si, že rok 2006 by ještě mohl být cajk. Navíc to obsazení: Dulava, Tácek, Plesl, Mrkvička... A rozhledna a hotel Ještěd, to nádhorné zakončení kopce tam nad Libercem k tomu... Bohužel zdejší hodnocení moc nelže. Ondříček nám sice předvede, že na Ještědu co kus to originál, ale tak velký, že se až věřit nechtělo... Postavy byly fakt podivné. Co rozhodně zaujalo bylo mládí herců a také ona věž a všechny ty záběry z ní a to i z míst, kam se asi smrtelník nepodívá. Pokud něco zaujalo pak to byl Plesl, který na sebe pozornost strhával více než Taclík a ten jeho žárlivý výstup v kuchyni fakt stál za to... :-). Halt se už tenkrát profiloval... Co říci závěrem? Koukat se na to dalo, kamera nádherná, u Issové si doteď nejsem jist, jestli je ošklivá, nebo vlastně fakt hezká ženská... Takže nakonec dávám za tři tlakové níže. * * * (13.11.2018)