Grandhotel

P.Ondříček sa jednoducho rád rýpe v medziľudských vzťahoch, životných peripetiách a tak celkovo v mozaike interpersonálneho prostredia. Kamera vynikajúca, zábery vychytávkové. Hlavné postavy akoby odchytili zo psychiatrického oddelenia - kumulácia nie príliš normálnych protagonistov vyznieva nenormálne a umelo. Na hudbu som si musela trochu zvyknúť, ale vyjadrila, čo chcela. V celku priemerný filmový zážitok. (19.06.2007)

Můj oblíbený režisér Ondříček opět nezkamal. Troufám si říci, že Grandhotel je dle mého jeho nejlepší kousek vůbec a navíc doprovázen skvělou hudbou J.P. Muchova. Třicetiletý nezkušený, plachý a samotářský portýr a nadšený meteorolog Fleischman v podání Marka Taclíka mě opravdu nenechal chladnou. Obzvláště jeho fóbie z opuštění hranic města Liberce mě velice pobavila. Klára Issová v roli „zakřinuté“ servírky, její „free“ anglicky mluvící ale jinak naprosto otravný přítel Patka, úchylný až oplzlý recepční, který Fleischmanovi neustále dává „kvalitní“ rady a neustále mu dává padáka a pokojská zoufale hledající lásku…toť opravdu povedený personál. Výborné dialogy, nevtíravý humor...pro mě bezchybná podívaná. 5/5 (09.02.2012)

Ondříčkův snímek je stejně působivý jako první filmové záběry na Ještěď, který obeplouvají kumuly, cirry a straty. Tyto mraky a vůbec celá meterologie je životní cestou pro podivína Fleischmana, hodného zarputilého samotáře, jenž má z žen stejnou panickou hrůzu jako z překročení pomyslných hranic města Liberec... Nebudu zapírat, že před shlédnutím jsem měl trochu obavy, připadá mi, že česká kinematografie posledních měsíců mě míjí dosti velkým obloukem. Grandhotel mě překvapil. Kromě Marka Taclíka, který svého Fleischmana ztvárnil výborně (s výjimkou nuceného, kostrbatého a křečovitého "jako prostě"), je tu spousta legračních a svým způsobem zajímavých figur: zastydlou pubertou stižený recepční, resp. šéf hotelu Jégr, posedlý Němec a rádoby pilot Franz, nešťastně zamilovaná uklízečka Zuzana, nešťastně zamilovaná servírka Ilja a číšník Patka, velebící si v amerických frázích, jimiž prokládá svojí češtinu. Impozantní a vyšší nadmořskou výškou načichlé obrazy a situace doprovází skvělá melancholická hudba. Zvláštně atmosférický film, kterému vévodí Taclík,Issová, láska, samota, odlišnosti a změny. (19.07.2007)

Ale jo, me se to docela libilo. Film ma hlavne dve chyby, kdyz teda nepocitam, ze pribeh je tradicne o nicem, jak je u ceskejch filmu zvykem. Prvni chyba, ktera se projevuje jen obcas, je silena hudba, nastesti ale fakt jen misty. Druha chyba je, ze film vypada dost lacine a pusobi to dojmem, ze predstava tvurcu koncila u "juu mame Jested". Co se tyce hercu, tak ty jsou vybrany slusne. Taclikovi toho krapet magora clovek veri, ale zaroven neni nesympatickej. Issova tu ukaze kozy, takze taky dobry. Pak tu mame Plesla, kterej ma obcas slusny kecy. No a nejlepsi nakonec, neskutecnej prasak Jaromira Dulavy, kterej pokazdy, kdyz otevre hubu, tak to stoji za to a vzdycky me rozesmal. Celkove se o nic extra nejedna, ale jsou tu obcas dobry vtipy a hlasky a slusny herci, takze lepsi 3*. (15.03.2008)

Jako prostě, takhle to nefunguje... Grandhotel už od samotného začátku jeví známky snahy o "artovější snímek pro masy". Nemá cenu nijak pohlížet na děj, ten totiž absentuje, jedná se o starou známou taktiku záznamu z úseku života. Z širšího hlediska ovšem Grandhotel opravdu špatný není, tedy minimálně jeho nápad. Minimálně hotel, jakožto místo děje se totiž nesmírně osvědčuje. Jedná se o jednou z nejvděčnějších filmových lokací, neboť nabízí neomezené množství možností. Postavy se mohou objevit jen za určitým účelem a během několika sekund opět zmizet, není žádný problém dotáhnout na místo děje zajímavé situace od jinud a těch možností je víc... Ondříček jich však bohužel příliš nevyužívá. Jediné k čemu zde hotel slouží je umístění jednotlivých postav na jedno místo. Grandhotel nemá problém s vizuálem, jak tomu u českých filmů bývá, ale se strašným scénářem, kterému moderní režie z bůhví jakých důvodů nejde kupředu, ale všemožně jej ignoruje. Grotesktní sbírka absurdně degradovaných charakterů totiž nemá čím zaujmout, čemuž napomáhá záhadná absence hrdiny, se kterým bychom se mohli identifikovat. (02.03.2008)