Welkeom tu Dongmakgol

Jihokorejské filmy mám rád, protože se soustředí na příběh, vývoj postav a jejich kinematografie je ukázková, V tomto případě mi ale neučarovalo nic. Nenašel jsem žádnou postavu, která by mi ulpěla v paměti a tím pádem mi bylo jedno, co se s nimi stane. A to nevěstí nic dobrého. Přitom jsem z filmu cítil, jak moc se snaží být výjimečný, ale netrefil se do mého vkusu. Největším trumfem filmu je jeho příběh. Několik vojáků Severní a Jižní Koreje, tedy dvou na smrt znepřátelených armád, se setkává v zapomenuté vesničce v horách, kam se dostanou po odříznutí od armády. Aby to nebylo dost komplikované, ve vesnici se též ukrývá americký pilot havarovaného letadla. Přirozeně mezi všemi zavládne nedůvěra. S pomocí bezstarostných vesničanů a příhody s granátem, který vyhodí do vzduchu spižírnu, se ale všichni pouští do dlouhé sklizně, aby bylo co jíst. Časem se tedy mezi všemi vytvoří pouto a na nějaký čas se všichni stanou velkou rodinou. Vše ale rozsekne záchranná četa amerického námořnictva, která se snaží osvobodit svého pilota. Při vyhrocené situaci je až na jednoho vojáka celá jednotka zabita a naši hrdinové musí zabránit blížícímu se náletu na vesnici. V tuhle chvíli přišla jediná emocionální chvíle celého filmu, protože hrdinové musí opustit vesnici a vydat se na vrchol hory. Tam zabrání náletu, ale sami přitom zemřou. Za mě lehký nadprůměr. (08.10.2014)

,,TO JE NAŠE VESNICE DONGMAKGOL. ZDE ŽIJEME BEZSTAROSTNĚ, JAKO DĚTI“...../// Stěží chápou, jaké se na světě dějí věci a musí se u nich stát něco dobrého, když se zde sešlo tolik ,,přátel“ z údolí hory. Takovýhle setkání funguje za každý války. Pravda je, že nevím, kde jinde by lidé byli tak naivní (prostoduší – v dobrým smyslu..). Občas vtipný okamžik, pak zase dramatický a největší napětí pramení z toho, že jeden neví, jak to všechno americká armáda ukončí. Film plný zajímavých momentů směřuje k tragédii a mě vadí, že je to ZASE zbytečně natahovaný. Zvláštní (proti)válečný film, který po ,,korejsku“ praví: AŤ JSTE ODKUDKOLIV, ZŮSTAŇTE LIDMI. Pod to se podepíšu, ale ty bělásci v zimě? Poetika ve válečným filmu? Jinej kraj... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím jak se zbavit kanců, co mi rejou pole. 2.) Chtěl bych strávit chvilku v poli se dvěma seroucíma Korejcema. 3.) Zjistím, kdy v Dongmakgol viděli největší ohňostroj. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** (23.03.2011)

A já hlupák si doteď myslel, že lepší válečný film než Četa nejde natočit... Ono se to točí protiválečné filmy, když si vojáčkujete v cizí zemi za devíti horami a ti domorodí mrtví vás tak nanejvýš trochu dojímají... Ale když je ten příběh vaše vlastní černá můra a ne hláškovací MASH z druhé strany Země... Zvlášť když se jedná o dosud trvající válku, která téhle nešťastné zemi tolik vzala... Na konci je válka podivná úchylka, kterou jste odhalili přístupem vesnického blázna, co klade tak jednoduché otázky, že se nedá v odpovědích vykroucet... (23.12.2011)

Nejlepší protiválečný film jaký jsem kdy viděl a to počítám třeba i Schindlerův seznam nebo Hrob světlušek. Welcome to Dongmakgol si nehraje na nějaké drastické násilné scény nebo na citové vydírání, naopak se hodně milým a civilním způsobem snaží ukázat zbytečnost války, nevraživosti mezi lidmi a fanatizujících politických ideologií. I ze zarytých nepřátel se totiž lusknutím prstu mohou stát nejlepší přátelé, stačí jim jen ukázat, že neexistuje důvod, proč by jimi být neměli a také proč zabíjet, když můžete žít. (25.08.2007)

Zřejmě nejlepší jihokorejský film, který kdy byl mému oku dopřán. Dokonalé prolínání vtipných scének s dramatickými mi vzalo dech. Přitom se jedná o naprosto náhlé přechody. Celý film doprovází nádherné efekty a práce s kamerou. Podobně orientované protiválečné snímky toho řeknou vždy nejvíce. Moc pěkný film a hlavně se jedná o snímek, se kterými nebývám často v kontaktu, tudíž je můj zážitek ještě jaksi umocněn. Téměř 5 hvězdičková záležitost. (14.08.2012)