Sieť

Takhle po letech znovu viděno a jo, fakt tomu napařím pět hvězd. Dokonale splněná pravidla žánru, spousta subscén, kdy žádná netrvá zbytečně dlouho a jde se dál, je tu další problém k řešení. Navíc to zcela splňuje Hitchcockovu úlitbu v nespravedlivě odsouzených nebo pronásledovaných, kteří musí očistit své jméno. Pravda, čekal jsem vychytanější finále (přece jen Hitch alespoň třeba pohaněl sochy amerických prezidentů nebo jsme čekali netrpělivě na činely), ale celkově to nenudí, zvraty se objevují tak akorát a tak akorát dávají smysl, a v té souvislosti je mi skutečně jedno, jestli někdo získá heslo přes telnet (což by mu v reálu asi moc nešlo) nebo disketou zaviruje vzdálený počítač přes velmi pravděpodobný firewall - logické nesmysly měl i ten Htichcock a bylo mu to jedno, protože chtěl lidi bavit a napínat. Z dnešního pohledu je navíc ten film nadčasový - tehdy šlo o prd, ale dnes vládnou všude nejen počítače, ale mobilní technologie obecně, a Velký bratr si čte pohodlně věci, o kterých se tehdy pretoriánům ani nesnilo, z FB nebo TW. (30.07.2018)

Dobrý a napínavý thriller se standartně dobrou Sandrou Bullock, která se u počítače cítí jako ryba ve vodě a divák při jejím počínání jen nechápavě kroutí hlavou, cože se to vlastně teď snaží udělat. Přesto jí držíme palce, aby toho bastarda dostala a zachránila se. Svým výkonem příjemně překvapuje nezvykle záporný Jeremy Northam. (26.12.2003)

Technologicky prakticky pravěk ve kterém 3,5 palcová disketa byl vrchol přenosu dat. Film není nic jiného než zdvižený prst (ukazováček... ne prostředníček) době, kdy začaly počítače přebírat roli ve státních institucích jako všemocný nástroj který ví vše (100% bezpečnosti, 100% integrity, atd.). Protože jsem utrpěl trochu toho technologického vzdělání, film má pro mě pachuť nostalgie a traumatu. Nostalgie nad dobou kterou pamatuji a traumatu nad koncem, který jsem musel vidět. Závěr totiž zcela popírá a rozvrací vše co divák viděl (pokud by "gate-keaper" byl program co skutečná data jen překrývá, tak budiž... ale fungující jako vrátka k možnosti data měnit, by opravdu takhle jednoduše na lopatky položit nešel ;)). Možná co píšu zní až příliš cynicky. Film jsem ale poprvé viděl 20let po jeho vzniku. Umím si ale představit, jak prostého člověka před 20ti lety musel vyděsit ;) (19.05.2015)

Skoro to tak vypadá, že se přes Internet dá ovládat i pračka a myčka na nádobí, o mikrovlnce ani nemluvě... Rozhodně zajímavý vzorek současného počítačové thrilleru. Sebeparodický nádech a proklepávání žánrových klišé však bohužel není úmyslné a hází Síť do odpadků se směšným potenciálem. Přesto se na Sandru dá docela obstojně koukat a naprostou nelogičnost při její cestě za svobodou po chvíli překousnete... (21.02.2003)

Film z dětství pamatuji jako jeden z prvních filmů se "silnou ženskou hrdinkou", takže do jisté míry definoval moje předpoklady a očekávání v tomto poli a dnes tedy vyvolává jednak nostalgické vzpomínky na čas malin nezralých a zároveň i na urputnou práci ve snaze takovou sbírku klišé vytěsnit z paměti. Dál mám v poznámkách napsaných několik "nejvíc děsivých/nejsmutnějších" věcí, o kterých bych se chtěla zmínit. První je ta, že za dvacet let, co od vzniku filmu uběhlo, se to s postavením ženských postav v blockbusterech neposunulo nijak výrazně k lepšímu. Další je žánrová nevyhraněnost. Dnes film působí jako fantasy komedie odehrávající se v alternativním vesmíru, což je dané množstvím technologického pokroku, který se mezi tím udál. Ale myslím si, že i v době svého vzniku musel film víc působit spíš jako alegorie/podobenství thriller-krimi-drama. Velké množství prostoduchosti v logice příběhu totiž příliš nedovoluje navodit pocit reálnosti a strachu "může-se-to-stát-i-vám". Je to spíš abstraktní pohádka o boji s větrnými mlýny, o tom, že opravdové větrné mlýny jsou lidé kolem nás, a o nemožnosti autentických osobních činů mezi takovými lidmi. Škoda, že film trochu víc neakcentuje to, co mi dnes přijde jako nejsilnější moment Sítě. Ne to, jak někdo během pár vteřin přepíše druhému člověku život tak, že se zdá být někým jiným. Ani ne úplně to, že lidé, kteří ty údaje z obrazovek předčítají, nad nimi žádným způsobem nepochybují (Tady ve filmu jsou to policisté a lidé v nemocnici. Chápu frustraci hlavní hrdinky, která ví, že fakta jsou ve skutečnosti jiná, ale vykonavatelé svých profesí se musí spoléhat na své nástroje, ať už jdou digitální nebo ne.) Ale to, že lidé v reálném světě si fakta, která jsou jim předkládána, nedávají do kontextu s tím, co znají ze včerejška a předvčerejška... Takhle funguje mediální masáž (na mysl se krade 1984) a modelovou situaci v Síti představuje scéna z kanceláří Katedrály končící požárním poplachem, kdy kolegové a sekuriťáci na falešnou Angelu mluví jejím křestním jménem a vtipkují s ní a vůbec s ní jednají, jako by tam opravdu pracovala roky a přitom ji tam vidí asi třetí den a je to úplně jiný člověk, než by měl být. Já vím, že to je pravděpodobně jenom další chyba v nelogickém scénáři, ale když už to tam takhle je, tak to člověka zkrátka nutí takovou věc nějak interpretovat. Už tam opravdu chybí jenom scéna, ve které by přišla za svou matkou do jejího pečovatelského domu, který často a pravidelně navštěvovala posledních několik let, a tamní personál by s chováním typickým pro postavy ze skečů Monty Python policii řekl, že ji nepoznávají. Místo toho dostáváme v závěru informaci, že děsivý démon neměl žádnou identitu a tak se mu podařilo i po smrti vymknout systému, a také vtípek se symbolem pí, který je stejně úsměvný jako děsivý; zkrátka naše civilizace je odsouzena k zániku. (17.08.2015)