Maurice Richard

Frank J. Selke, Toe Blake, Elmerem Lachem, Jean Beliveau, Clarence Campbell, Conn Smythe, James Norris, Jack Adams .... a samozdrejme Mariuce "The Rocket" Richard. Tak slavnymi takovymi jmeny se to ve filmu jen hemží a to něterými jen tak okrajově, jako by se ani nechumelilo... Tento snímek nás vrací až do 40. a 50. minulého století, a přestože mám historii NHL mám pěkně zmapovanou, tak o Richardovi jsem věděl kromě rekordů v podstatě prd. Takže to co jsem videl mě absolutňě šokovalo. Snímek ukazuje hokej v jeho nejsyrovější podobě a jednoho chlápka do kterého bych (na dnešní poměry) ani neřekl, že je kanaďan. Celý snímek je na hooodně vysoké úrovni, jenže něco málo tomu chybí. Nevim... možná proto, že ta doba je už moc vzdálená a možná proto, že nejsem frankofonní kanaďan mě ten konec příliš nenadchnul. Jinak skvěle se na to dívalo, výprava špičková, hokejové scénky na jedničku (ani Miracle takové nenabídne). Stejně nejlepší na celém filmu je Stephen McHattie jako Dick Irvin, to je bomba - opravdu chrakterní role. Jo a píše o tom Ještěřák: tenhle film má GENIUS LOCI (PS: všichni hokejoví nadšenci si jeho komentář povinně přečtěte). (05.06.2011)

Kdysi dávno jsem sledoval pořád dokola šestidílný dokument Legendy hokeje o dějinách NHL. Z celé plejády hráčů mě tehdy nejvíc zaujal jeden ... Maurice Richard. Životopisný film o něm byl pro mě proto velkou nostalgií, ale především výjimečným filmovým zážitkem. Když napíšu, že atmosféra byla autentická, pořád to přesně nevystihuje, to co jsem viděl na monitoru před sebou. Při záběrech z hokejových zápasů jsem si často nebyl jistý, jestli tam tvůrci nepropašovali ukázky z dobových dokumentů. Velice se povedly i scény mimo led, které občas svou kamerou a barevným laděním navozovaly pocit, že opravdu sledujete autentické záběry. Roy Dupuis se opravdu na dvě hodiny stal Mauricem Richardem. No a celý příběh se centralizoval vlastně na nenávist mimomontreálských hráčů a fanoušků vůči Richardovi, nefér praktiky rozhodčích i šéfa ligy a snahu jednoho člověka to změnit, takže jsem měl občas pocit, že nesleduji životopisné sportovní drama, ale akční film s názvem Sejměte Richarda nebo thriller o boji proti totalitnímu režimu - zde vedení NHL. (Nevím na kolik bylo vše v tomto ohledu pravdivé a nakolik si tvůrci události pro větší dramatičnost upravili, ale vem to čert. Vyšlo jim to na jedničku a po tom, co jsem si včera četl o praktikách NHL v tomto období bych se nedivil vůbec ničemu). Napětí vydrželo od začátku do konce a místy jsem se neubránil husí kůži. (24.06.2016)

Byla to jiná doba, jiný hokej, jiná Kanada - ano, dokonce visely kříže na stěnách v nemocnici! Dnes se kříže sundavají, aby v multikulturní (nejen) Kanadě nikoho neurážely. Výborný komentář http://www.csfd.cz/uzivatel/317812-marek1991/, víc dodat k jeho postřehům není třeba. (01.10.2016)

Čo viac si želať ako dobrú športovú drámu, čo poviete? Možno športovú drámu s príbehom, ktorý nevzišiel umelo z pera scenáristu, ale napísal ho sám život. Maurice Richard je nielen pre filmových, ale aj globálne pre športových fandov tou pravou lahôdkou. Dobové prvky vo vizuálnom ponímaní pôsobia viac ako dôveryhodne, Roy Dupuis v "Rocketovej" koži je viac ako presvedčivý, kamera je viac ako dobrá a celý film je viac ako priemerná záležitosť. Takže let´s go habs. (11.04.2008)

Těžko se mi píše, protože film na mě opravdu zanechal velmi silný dojem. Poslední snímek s trochu podobnou tématikou je určitě Invictus a když je to výborná věc, tento kousek o Maurice Richardovi se mi líbil opravdu mnohem, mnohem víc. Určitě nestál stovky milónů dolarů, ale vůbec mu to neubíra na kvalitě. Je to příběh jednoho velkého muže, s jedním ještě větším srdcem, který i přes různou nepřízeň osudu se tomu vždycky dokázal postavit čelem a ukázal svou ohromnou vůli. V hlavní roli skvělý Roy Dupuis, kterého jsem předtím skoro vůbec neznal. Z dalších herců mě snad zaujal jen Stephen McHattie v roli jeho dlouholetého trenéra. Scény jsou natočeny velmi věrohodně a asi tak, jak se mohl tenkrát hokej opravdu hrát. A některé scény, jako třeba trenérova děkovná řeč ve francoužštině, mě opravdu vzali za srdce. Dal bych klidně šest, ale bohužel to nejde, tak snad příště. (26.06.2015)