Kráľovná Margot

Syrově naturalistický pohled filmařů na dobu romantická nástavba nepřekryje. 1)  Že pro Dumase historie nebyla zdrojem poučení či poznání, ale jen pěknými romantickými kulisami, je všeobecně známo. A tak i první díl trilogie Hugenoti, nazvaný Královna Margot, je zábavným dobrodružstvím, v němž jde více o lásku a nenávist, milostné pletky a víru a přesvědčení hrdinů, než o historickou pravdu. Podání Kateřiny Medicejské, Karla IX., jeho bratrů či budoucího Jindřicha IV. má s realitou pramálo společného. Ovšem komu při četbě Dumasových děl záleží na historické akurátnosti?_____ 2)  Ve filmu se však podařilo alespoň částečně tuto dumasovskou povrchnost zakrýt. Snímek působí věrohodným dojmem zejména díky velkorysému rozpočtu a naturalistickému pojetí a zobrazení Bartolomějské noci. Asi není zcela autentický, ale působí, jako by tvůrci byli na místě a všechno do podrobností viděli a zmapovali. Syrový naturalismus odhaluje odvrácenou stranu romantických milostných dobrodružství. Nenapadlo by mě, že Dumase lze zfilmovat takto._____ 3)  Jak zde mnozí píší, opravdové vyvrcholení (vraždění o Bartolomějské noci) nastává příliš brzy, to mělo být pointou na konec. Rovněž romantická linka (inu, Dumas) s La Môlem je tak trochu navíc._____ 4)  Zaujali mě mj. 39letý Jean-Hugues Anglade (král Karel IV.), pěkný 30letý Vincent Perez (La Môle, zamilovaný do Markéty), 40letý Pascal Greggory (následník Karla IX., Jindřich III.) a 26letý Julien Rassam (vévoda d´Alençon, nejmladší princ)._____ 5)  Výstižný koment o historičnosti snímku: Adam Bernau***, sportovec****. (08.09.2021)

Vynucený sňatek Markéty, dcery francouzského krále a Jindřicha, krále Navarrského měl ukončit náboženské rozbroje a nastolit mír.. Následovala však hrůzná Bartolomějská noc.. Královské intriky smrtící.. Drsná a krvavá záležitost, až mi mráz po zádech běhal.. Herecký ansámbl výborný, tady není o čem.. Velkolepá výprava a krásná hudba.. (07.10.2020)

Místy opravdu nechutný historický snímek, a to nejen výjevy, ale i chováním postav. Intriky, touha po moci, cesta přes mrtvoly - a to doslova. Všechno pletichaření směřuje neodvratně k děsivému finále. Odstranit kohokoliv není problém, travičství bylo velmi oblíbené již od starověku. Použité jedy většinou neměly protijed a navíc zbůsobovaly velmi krutou a bolestivou smrt. Naturalistické zobrazení se netýká jen násilí a zabíjení, ale také lidské nahoty, která ve scénách po masakru ukazuje lidské tělo jako kus masa, flákoty, pohozené mezi odpadky. Kamera je přesně v duchu francouzských filmů. Na rozdíl od amerických je nekompromisní, nezakrývá, ale ukazuje. Zabíjení se stává natolik sugestivním, že hrůzné obrazy z paměti hned jen tak nevymizí. (12.03.2011)

Odvolávat se na Dumase, to snad ne...Kdyby tohle zpracování viděl, brečel by i mrtvej. Dějově zmatený, půl hodiny trvá, než zjistíte kdo je kdo a s kým. Francouzi jako tradičně skoro vůbec nemluví, ale vyřvávaj patetický hesla. Všichni, až na výjimky, se chovají jako magoři a bez příčiny začnou vyvádět jak pominutý. Scény na sebe nenavazujou, takže orientovat se v tom jde ztěží. Ale abych jen nehaněl - masakr na svatýho Bartoloměje je natočenej skvěle, Greggory jako Anjou se mi líbil moc a Isabelle je krásná. Ještě slovo k překladu: vážně musel král Karel říkat Jindřichovi Navarskýmu JINDRO? (31.01.2007)

Tak takhle nějak to tehda asi opravdu vypadalo. Shodou šťastných okolností jsem mohl Královnu Margot zhlédnout v době probírání dané látky ve škole s čímž souvisel můj zvýšený zájem o historické souvislosti. V opačném případě bych jí zvýšenou pozornost po celých sto čtyřicet minut jistě nevěnoval. Film graduje příliš brzy. Bartolomějská noc, jeho pomyslný vrchol, nemoudře přicházející zhruba po čtyřiceti minutách děje, je zdaleka nejvýraznější bodem celého snímku. Masakr. Nemilosrdný, chladnokrevný a brutální masakr hugenotů. Nic podobně působivého až do konce neuvidíte. Nelze mluvit přímo o nudě, pokřivené vztahy v královské rodině již dlouho nebyly tak pokřivené (matka, iniciátorka atentátu, dcera, která se kurví s kdekým, vlastní psychicky labilní bratry nevyjímaje…), jen už to není, řečeno lidově „taková hustota“. Herci hrají s plným nasazením, jsou dokonale ponořeni do svých postav, do doby, v niž žili a na všudypřítomnou špínu, krev a pach rozkládajících se těl neberou ohled. Nevšední (na historické drama rozhodně) hudba Gorana Bregoviče v rámci vytyčených – realitě věrných – mantinelů modernizuje příběh. Ten sice vychází ze zdramatizovaného románu Alexandra Dumase a některá historická fakta jemně poupravuje, stále v sobě však nese obrovský krvavý flák pravdy. Desítky tisíc mrtvých kvůli odlišnému náboženskému smýšlení… copak jsme se z té historie vůbec nepoučili? 75% Zajímavé komentáře: Marius, Ajantis, saladín. (30.09.2008)