Kráľovná Margot

Krásná výprava i kostýmy, historická atmosféra i krvavá řež, jenže... se zmateným dějem bych se už nějak vypořádala, Adjani krásná, zároveň však trošku bezduchá až mimózní, ale na to jsem u ní už zvyklá, nejvíc mně ovšem nesedlo teatrální nasazení herců, kde bezpochyby vynikal Vincent Perez, ten musel být fyzicky vyřízený z té přemíry prudkých pohybů a rozmáchlých gest, mít stažený zvuk, hádám se, že sleduju operetu. (10.04.2009)

Myslím, že kdo viděl tento film, ten na krvavou Bartolomějskou noc už nikdy nezapomene, i kdyby to měla být jediná událost, kterou si bude z dějin Francie pamatovat! Výborné, strhující, poutavě natočené a skvěle odehrané! Nemá cenu zabývat se pravdivostí, jde o zfilmování látky už podané panem Dumasem, ale myslím, že až tak zkreslené jako jiné zfilmované události historie to nebylo. Neuvěřitelný Daniel Auteil, film jsem viděla na ORF krátce po Jeanu od Floretty a říkala jsem si: to je snad ďábel tenhle herec! Takový výrazový rejstřík ve francouzské kinematografii neměl a nemá snad nikdo! Navíc když jsem později viděla dobový portrét Jindřicha IV. Navarrského, nechtěla jsem věřit svým očím. Ale stejně výborní a hodnověrní byli asi všichni, i ten zvláštní Vincent Perez. Jean-Claude Brialy jako Coligny (kterého mimochodem zabil Čech a vraždění tak prý fakticky odstartoval!), Virna Lisi, Jean-Hugues Anglade, odporný Jindřich III. Pascal Gregory a Isabelle Adjani se svou andělskou tvářičkou. Tu měla i skutečná Markéta z Valois, i po padesátce velmi veselá a hravá. Opravdu silný filmový zážitek a požitek, který můžu vidět kdykoli znovu! (22.11.2012)

Vynucený sňatek Markéty, dcery francouzského krále a Jindřicha, krále Navarrského měl ukončit náboženské rozbroje a nastolit mír.. Následovala však hrůzná Bartolomějská noc.. Královské intriky smrtící.. Drsná a krvavá záležitost, až mi mráz po zádech běhal.. Herecký ansámbl výborný, tady není o čem.. Velkolepá výprava a krásná hudba.. (07.10.2020)

Autorům filmového přetlumočení jedné z nespočetných próz Alexandra Dumase staršího se podařil malý zázrak. Aniž zcela překryli původní romantismus předlohy, odstranili větší část jejích slabin a dosáhli podstatně výše než např. tvůrci klasické adaptace TŘÍ MUŠKETÝRŮ z počátku šedesátých let. I když jejich Margot je oproti té původní poněkud idealizovaná, a to nejen ve vzhledu (viz WIKIPEDII), je zobrazena jako živá, zranitelná bytost, která si v mravně nevázané době zachovává základní mravní a lidské vazby (i když ne zcela konvenčně). Feministická reflexe, jež je v tomto pojetí určitě obsažena, je práva skutečnosti: tato žena byla intelektuálkou své doby. Ocenění scén, hereckých výkonů, kostýmních složek je nesporné. Mne osobně více zaujala zdařilá milostná scéna z úvodu filmu mezi královnou a neznámým hugenotem při jednom z mnoha jejích výletů do pařížských ulic - určitě se vyrovná obdobným scénám v POSEDLOSTI. Pozorný divák je v každém případě odměněn nevšedním zážitkem a hlubokými, trvalými dojmy a vzpomínkami. Je to málo? Je to víc než mnoho. (28.08.2007)

Co mě jako první napadlo - "Ještě že se toho filmu ujali samotní Francouzi" :) Znázornění důležité části svých dějin, které jsou ve filmu zachyceny i s různými detaily ale pro mě byli poměrně náročné a orientace v tom, kdo je přesně kdo,kdo je koho syn či bratr, nebo milenec ;) Kdo přesně je katolík a kdo protestant....Ale po určité době jsem se chytla, ale hlavně mě upoutaly kostýmy a úchvaná Isabella Adjani, které by asi těžko mnoho lidí v době natáčení hádalo skoro 40 let :) Více se mi líbila druhá půlka filmu, kdy se naplno rozjely intriky, nenávistné pohledy, touha po vládě a po krvi, která byla někdy prolita nevědomky a také realistické znázornění tehdejší doby, ve které se lidé zamilovávaly jen ojediněle... (09.09.2011)