Pán času - Série 11

Upřímně--- strašně jsem se bála, že to Judie zkazí. Ne že by mi vadilo, že doktor bude holka, ale spíše to, že se mi na to nehodila. A musím říci, že mě překvapila. Roli doktora si užívá a po rozpačitím prvním dílu, kdy jsem si na ni ne a ne zvyknou se mi na něj opravdu hodila. Ovšem jak mě ona překvapila, tak scénář zklamal, páč ty díly jsou strašně o ničem a strašně nudný a takový... No dobře v polovině je Doktor v podstatě jen divák a to co se kolem něj děje absolutně vůběc neovlivní. (04.11.2021)

Kdysi se povídalo, že s příchodem Moffata za kameru a Smithe před ni seriál prochází jistým restartem, ale nikdy jsem podobné teorie nepochopil. Chápu je až teď, když se o pár let později objevily znovu s novou regenerací Doctora i hlavního scénáristy. První případ je překvapivě tou nejmenší změnou. Jodie Whittaker je kouzelná, odvážná, praštěná, geniální a dost často "tennantovská", takže jsem při každém jejím monologu nebo typické doctorovské frajeřince blažený. Nečekanou změnou je ale koncept, kdy je hlavní postava (i netradičně vysokým počtem společníků) víc než kdy dřív součástí kolektivu než extravagantním sólistou. Kouzlení sonickým šroubovákem v hodině dvanácté a spousta nesrozumitelných technicko-mimozemských drmolení s tím spjatá samozřejmě nechybí, obojího je ale nejméně v celé historii moderní éry. Chris Chibnall jako nový showrunner totiž zkouší stejnou měrou bavit jako vzdělávat a vychovávat. Mně podobný přístup nevadí, naopak, zkoušet po Moffatovi překonat velkolepé zkázy, plány a konflikty natažené klidně přes celou regeneraci, by bylo zhola nemožné. Pro moderní zmlsané a věčně negativně nastartované publikum se ale jedná o rudý hadr. Na to, že seriál odjakživa hlásí mírová poselství a zakládá si na tom, že je jedno, jak kdo vypadá a kam v životě míří, už se v tu chvíli zapomíná, protože v tomto případě se důležité myšlenky říkají na přímo a scénáristé je většinou nezaobalují do výpravných kulis. Zatímco nejen zdejší hodnocení tak v jedenácté sezóně zarážejícím (a co si budeme povídat, zaujatým) způsobem pokulhává, mně právě lidumilná Rosa, sociálně kritická Kerblam! nebo příjemně feministická The Witchfinders krásně zapadá do toho, co od dobrodružství v prostoru a času očekávám. Přes všechnu moji chválu se ale paradoxně jedná o nejslabší sezónu od Ecclestonových eskapád. Jakkoli mě baví všichni společníci (hlavně Graham), Jodie na samém startu potvrzuje, že je správnou volbou a povedl se i výběr nového skladatele, nejednou mě zamrzelo, že se až na výjimky a pár nenápadných zmínek nejedná o souvislý příběh. Rodinná linka se sice nenápadně vine více epizodami, ale jinak se skáče čistě epizodicky, ať už do minulosti, do budoucnosti nebo zpět do ozvláštněné současnosti. Žádný díl není špatný (jediný, který mě vyzněním minul, byl Demons in the Punjab), ale nejednou je dobrá myšlenka dotažena do ucházejícího nebo příjemného konce a jen málokdy do vyloženě prvotřídního. Nevadí to, bavím se spolehlivě a roční pauza mě tuze mrzí, ale zároveň moc dobře vím, že to jde ještě o třídu lépe. (14.05.2024)

Přijde mi celá série jak nějaká fan fiction spíš. Novodobý Doctor Who skončil 10. sérií. V jedenácté se všechna negativa seriálu naprosto vymkla kontrole. Největšími slabinami jsou scénář a herci. Doctor Who byla vždycky většinou slátanina a fantasmagorie, čas od času protkána závanem geniality, ale tohle už je jenom slátanina, motivace postav absolutně bez smyslu, děj překombinovaný a přitom úplně o hovně. Až na pár dílů krystalická nuda. Napětí nula. Naprosto zde neexistuje obava o to, že by se mohlo něco skutečně stát. Díly mají nulovou návaznost, s výjimkou prvního a desátého. Série nikam nesměřuje. Herci jsou ukrutně nesympatičtí. Celé je to navíc protkáno propagandistickou tendenční ideologií, až mám skoro pocit, že to byl hlavní důvod, proč vlastně všechny díly vznikly. Tři díly jsou zajímavé, zbytek je absolutní sračka, pardon. Ty tři díly jsou Rosa (klasická citová ždímačka, kterou kdysi DW uměl skvěle, zásadní aspekt cestování časem, přecijenom šlo z toho vytřískat víc), Demons of the Punjab s krásnou vedlejší hrdinkou a nevšedním prostředím, ale stejnak díl, který by v jakékoliv jiné sérii dokonale zapadl a Kerblam!, který jako jediný nese znaky nějakého funkčně vytvořeného a uvěřitelného světa ve světě, navíc hezky dystopického, kde záleží, co se stane. Jodie Whittaker a Chris Chibnail už prosím ne a její společníky prosím zabít. (06.06.2019)

Fakt, že je novým Doctorem žena, by mi až tak nevadil. Jodie to jde dobře. Je roztomilá, zábavná a tak trochu směsice jejích předchůdců. Na společníky se po chvíli dá taky zvyknout, i když tři jsou možná už trochu moc. Co ale nedokážu nějak překousnout je, že celá tahle série strašně postrádá ten Doctorovský náboj. Místo zajímavých zápletek s důležitým dějem v pozadí, sledujeme jednorázové díly a výlety. Není to ono, nebaví mě to. (06.01.2019)

Jodie skvělá, zbytek posádky TARDIS jakbysmet (snad až na Yasmin jejíž osobnost mi je po celé sérii stejně cizí jako na jejím začátku), ale drtivá většina epizod jim nedává prostor vyniknout, a co hůř, postrádá jakýkoliv náboj. Světlé výjimky jsou v tomto ohledu pouze tři, jmenovitě Rosa, Tsuranga Conundrum a Demons of the Punjab, což je sice pořád o tři víc než v unavené desáté sérii, ale i tak je to pro nového showrunnera i protagonistku proklatě málo. Co ale zamrzelo asi nejvíc je to, že Chibnall, autor Broadchurch proboha!, nepřipravil v podstatě žádný story arc ani epizody na pokračování. (03.01.2019)