Pán času - Série 10

The Pilot (10x01) 2/5: On je dobrý. Ona je dobrá. Zápletka není. Ne že není dobrá, ona vůbec není. Chápu, že chtěli věnovat dostatečný prostor nové společnici a pojali to z jejího úhlu pohledu, ale napsat "kaluž co není kaluž" a u toho skončit, to prostě nestačí. Smile (10x02) 3/5: It's very... Lovable. Nápad a rozjezd hodný Silence in the Library, z emoji neJamie Vardiů mrazí, valencijský design kolonie skvostný, ale z těchto elementů se nepodařilo vytvořit funkční celek. Navíc zápletkou, dějem, pointou i vyřešením jde o nedůstojnou kopii The Empty Child/The Doctor Dances. Thin Ice (10x03) 3/5: „Odkladem ztratí se hněv, roztaje jak křehký led.“ Jedna z těch potencionálně ne-pouze-tuctových epizod, kterým by seděla úderná půlhodina, ale v rámci plné stopáže to drhne skrze častá hluchá místa. Nad vodou, ehm na ledě, se to drží jedině díky nahláškovanému sbližování Doktora s Bill. Nebýt jednoho echt působivého proslovu, tak jde o díl, ze kterého si stěží něco zapamatovat aspoň do náběhu závěrečných titulků. Knock Knock (10x04) 4/5: „Freaky Scooby Doo house.“ Epizoda, která si výstavbou vyloženě říká o to, být tou první, ve které se zkříží cesty Bill a Doktora. Rozhodně by to bylo stylovější než nad zlovolnou louží. Každopádně především v první polovině více než solidní práce s žánrovými klišé, navíc skvostné tiché poměřování se Sucheta s Capaldim. Škoda jen tuctového doktorovského vyznění a nevyužitého "navrátivšího se zaklepání na dřevo". Oxygen (10x05) 4/5: Neviditelná ruka trhu bere kapitalisticky dech ve vzduchoprázdnu skrze autonomní roboskafandry s mrtvolami v nich; no neberte to. Každá sezóna musí mít svou epizodu na vesmírné stanici se zbytkem posádky ve smrtelném nebezpečí. Většina těchto "profilových" dílů je zdařilá. Málokterá však až takhle zdařilá; pokud si tedy odmyslíte politicky angažovaný obsah. Extremis (10x06) 4/5: Vynikající premisa, skvostné vyvážení mrazivě znepokojivého (a není to jen o těch zombie mniších) s fungujícím humorem (papež v ložnici!), z Nardolea se díl od dílu klube mnohem více než jen "druhořadý komediální sidekick", velké sázky, hmatatelné napětí i příkladná gradace. A pak přijde finální rozporuplný zvrat, u kterého jsem na vážkách, zda jde o podpásovku či neskonale sofistikovanou hru s narativním klišé. The Pyramid at the End of the World (10x07) 3/5: Love is consent. Rozjezd i dojezd epizody zdařilý, ale výplň mezi nimi je tuctová až hanba. (10.07.2017)

Začátek epizody mi přišel dost slabší. První epizoda, která se mi líbila, byla ta s mnichy. Ale nějaká větší provázanost celkového děje mi trochu scházela, teda až na jednu výjimku. Série pak zachraňovaly poslední dvě epizody, které nechaly spousta otevřeného prostoru. Uvidíme hlavně, jak to dopadne s Doktorem, budu se těšit na vánoční speciál. (12.07.2017)

Capaldi je tradičně skvělý, ale příběhy s ním už jsou slabší, a to nejen proto že vyměnili fantastickou Claru za nezajímavou ošklivku Bill Potts. Místo ní tu skutečnou společnici ve finále představuje spíš Missy... a právě ta nakonec celou sérii zachraňuje, a její finální setkání se svým mladším já. (15.06.2022)

Oproti deváté sérii kolosální propad. Příběhy jsou nepříliš záživné a až na výjimky neoriginální. Ovšem řada prohřešků by se dala odpustit, kdyby se tato série nesnažila být až tak přehnaně politicky korektní. Opravdu není k nalezení epizoda, která by nebyla nějakým způsobem "inkluzivní". Máme zde vše - od černých římských legionářů přes kritiku kapitalismu k feminismu. Ptám se: Proč? Vždyť minulé série se bez tohoto přístupu obešly. Ale nemíním tím obviňovat přímo tvůrce. Myslím si, že za tuto transformaci nemohou. Spíše se zdá, že jim to bylo nadiktováno. Co ale tuto sérii zachraňuje? V některých epizodách přetrvává tradiční "dotkorovská" atmosféra. Rovněž je možné nalézt několik silných momentů, které podporuje skvostná hudba. Hlavním tahounem je ovšem Capaldi a potěšil i Lucas jako Nardole. Tak tedy nakonec uděluji 3 hvězdičky. (04.01.2018)

Moffat se loučí a chce se loučit ve velkém. Znovu si bere pod svá křídla všechny ikonické zlosyny a stavuje se za Daleky, Kyberlidmi nebo za Missy a uzavírá spoustu kruhů. Nechce za sebou totiž nechat otevřeného vůbec nic a možná právě proto nestíhá kolem hned dvou letošních společníků naplno rozehrát delší linku a spíš je nechává být milými přihrávači. U Bill to funguje po vypravěčské a příběhové lince hlavně v úvodu a v závěru, Nardole se z trochu nečitelného tvora stal spolehlivým odlehčením každé situace. A Doctor sám je v Capaldiho lehce vyčerpaném, ale o to odhodlanějším podání dokonalým vzorem a nemít Davida Tennanta v nejužší herecké špičce, byl by to právě Peter, kdo by byl bez zaváhání mým nejoblíbenějším cestovatelem. Na vlastním diváckém zážitku pozoruji, že už jen těžko dokážu být kritický k jednotlivostem i celku a ať se řeší trezor, Mniši nebo závěrečné velkolepé dobrodružství na obří lodi, nevidím chyby a jen žasnu nad tím, kam se ještě Tardis může vydat. A pořád mi nějak nedochází, že se v jedenácté sezóně dočkáme velké změny. Legendární I don't want to go už dlouho nebylo takhle aktuální a jeho milé použití ve finále mě jen těžko připravuje na to, co musí přijít. (14.05.2024)