The Time of the Doctor (S07E16)

Pohádkový konec pohádkového Doktora. A díky tomu je nakonec vše v pořádku, jakkoli jsem Moffatovi čím dál více spílal. Nezbývá než jemu i Mattovi ze srdce poděkovat, druhému popřát mnoho štěstí v další kariéře a prvému, ať konečně seriál opustí a nechá někoho jiného vykovat z Capaldiho éry zase tu správnou temnou sci-fi, k jaké to zabíhalo v dobách, kdy jsme mohli Doktora bez váhání milovat. (29.12.2013)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

A je konec. Konec dalšího skvělého doctora a skvělé mytologie kolem něj. Tento vánoční speciál jsem viděl dvakrát a napodruhé jsem byl nadšen a mrzí mě, že není takových více. Pro mě byl Mattův odchod naprosto epický, jak na věži tak i v tardis a při jeho proslově mi ukápla slza, takže pro mě velice emotivní konec v kterém mě čekalo ještě jedno milé překvapení spoiler v podobě dívky, která čekala. Dále jsem se v tomto díle přesvědčil, že Clara je pro mě vůbec nejlepší Doctorová společnice a jsem velice rád, že bude pokračovat dál. Nikdy bych nečekal, že se Smith dokáže vyrovnat Tennantovi dlouho mému nejoblíbenějšímu Doctorovi. To sice platí stále, ale Matt jím je taky. Je to prostě remíza. Děkuju Moffatovi za tenhle skvělý zážitek a doufám, že v tom bude pokračovat a čert vem, že se v tom občas zamotá. Lidé chyby dělaj a dělat je budou s tím se musíme smířit. Teď snad jen doufat, že to Capaldi zvládne a já věřim, že bude skvělý, ale na to si chvíli počkáme. Raggedy Man, Goodnight. (27.12.2013)

Ta čtvrtá hvězda je z milosti jen proto, že jsou ty Vánoce. Moffat si začíná být až moc nebezpečně být jistý v kramflecích a to co předvedl ve výročním speciálu tu jen podtrhuje. Silně promrhaný potenciál který se snaží záchranit pomocí emocionálního vydírání. Jinak docela slabá epizoda tak končí v pozitivu jen díky rozlučce Smitha a jeho jedenáctky, která však v tomhle kontextu působí podobně nuceně jako před lety odchod Tennanta. Finální desetiminutovka i přes svojí přitaženost za vlasy alespoň trochu napravuje celou přehnanou nucenost posledního večera s jedenáctkou. (26.12.2013)

Koho zajímá, že se do toho Moffat zamotal jako? Vždyt je to tak kurevsky emotivní, dechberoucí zakončení nejlepší éry Doktora, že na příběhu v tomhle momentu vůbec nezáleží. Budeš mi chybět, Matte. " When you think about it. We're all different people all through our lives. And that's OK, that's good, you've got to keep moving, so long as you remember all the people that you used to be. I will not forget one line of this. Not one day. I swear. I will always remember when the Doctor was me. " (27.12.2013)