The Time of the Doctor (S07E16)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)

Abych pravdu řekl, Matta Smitha jsem skoro ořval, za mě asi nejlepší Doktor, ale uvidíme, co přinese třináctá inkarnace, v rámci nových řad poprvé někdo starší. Příběh samotný mě zde nijak zvlášť nepřekvapil, na rozdíl od předešlého speciálu, ale rozhodně nešlo o nic, co by tvůrci ošidili. Člověk se konečně dověděl, co je to Ticho. Snad ho ještě rozpracují dále, protože jinak to pro mě bylo zklamáním. (01.02.2016)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Emotivní hodinka, ve které Moffat naplno ukazuje, proč ho mám ráda i nerada. Má báječný smysl pro humor a dokáže napsat svělé jednotlivé epizody, ale jako showrunner, který by měl prokazovat určitou předvídavost a schopnost vytvářet dlouhé dějové oblouky, často selhává. Ačkoliv nedávný výroční speciál měl svoje mouchy, vánoční speciál roku 2013 je slabě řečeno podivně napsaný a děj tlačený scénáristickou umíněností. Ačkoliv nám bylo ve výročním speciálu přislíbené nové směřování Doktora a nějaký ten pokračující děj na jeho domovské planetě, poselství hned následující epizody je sorry-not-gonna-happen. Co se Moffatovi tentokrát podařilo asi nejlíp, to je odchod jedenáctého Doktora, který je v nové verzi seriálu ten rozhodně nejpoctivější a směřuje k němu polovina vánoční epizody. Ten odchod, který Eccleston neměl vlastně možnost zahrát a při kterém Tennant přeskakoval klacky házené scénářem pod nohy, si Matt Smith užil s úklonou. Nezbývá, než mu v další kariéře popřát podobné štěstí, jak se to podařilo Davidu Tennantovi - přinejmenším to díky jeho dětinskému hravému Doktorovi byla zábavná jízda. Jeho druhé (!) loučení ale bylo na úkor Capaldiho. (28.12.2013)

Pohádkový konec pohádkového Doktora. A díky tomu je nakonec vše v pořádku, jakkoli jsem Moffatovi čím dál více spílal. Nezbývá než jemu i Mattovi ze srdce poděkovat, druhému popřát mnoho štěstí v další kariéře a prvému, ať konečně seriál opustí a nechá někoho jiného vykovat z Capaldiho éry zase tu správnou temnou sci-fi, k jaké to zabíhalo v dobách, kdy jsme mohli Doktora bez váhání milovat. (29.12.2013)