Tekken - Boj o život

Už jsem vážně nevěřil, že v nějakém novém filmu uvidím scénu, kdy hlavní hrdina s někým bojuje, prohrává - rozpomene se na slova milované osoby - a vyhraje. Zde je toto k vidění hned čtyřikrát! (!!!) Spoustakrát jsem teda nevěřícně kroutil hlavou nad prostotou a celkovou hloupostí filmu, mezi jednotlivými krouceními jsem se ale bavil nad očekávání dobře. Tekken je vskutku hodně nenáročná oddechovka, nijak výrazněji uražen jsem však nebyl (hru neznám). (01.09.2010)

Wow, už konečně vím jistě, že jsem se úplně minul povoláním. Kdybych to mohl vrátit, stal bych se čínským smradem, co vypráská japonskou korporaci a nádavkem pár desítek kyborgů, golemů, krvelačných potvor a jiných freaks, aby si na konci smlsnul na vlastním taťkovi. Aby mi kinderhackers nezaspamovali postbox nenávistnými vzkazy typu: ty jsi ale debyl, kdiž se ti nelíbí nejvíc kůl teken, dávám jednu stár. Jakože jsem mlád:-)) (03.02.2014)

Boli časy, keď som pri hernej konzole Sony Play Station presedel dlhé hodiny. Preto veľmi dobre poznám aj turnajové bojové hry. Mortal Kombat, Street Fighter či Ultimate Fighting boli skvelé. No najradšej som hral titul Tekken. To bola fakt jeba. Preto som sa tešil, ale aj sa trocha obával, filmovej adaptácie tejto počítačovej hry. Je to však celkom fajn. Dostal som to čo som očakával. Svižne zostrihané a dobre choreograficky pripravené súboje, dobrý soundtrack, dobrý image bojovníkov. Dosť dobre som sa pri tom pobavil. *** (04.11.2017)

Většina námětů podle počítačových her má smůlu v tom, že se dostane do rukou béčkové produkce a ta příběh ořeže na dřeň, vynechá jakoukoliv psychologii postav (kromě té hlavní) a dá to všechno režisérovi, který zrovna dotočil reklamu na pivo. Tekken ale naštěstí není dalším trapasem na poli herních adaptací a i přes klasické výtky ke zbytečně strohému scénáři nabízí solidní adrenalinovou zábavu. A to i pro ty, kteří Tekkena nikdy nehráli. (06.09.2010)

Padesátikilový asiaamerický pubescent slavně zvítězil v baletním Mortal Kombatu v kategorii do 120 kilogramů, protože jej maminka skvěle naučila padedé. Fúúúú. S grácií Černé labutě si proklestil cestu zástupem dvoumetrových hovad, které by jej za "normálních" okolností rozmázly o zeď, jen kdyby neprozřetelně kýchly a zadýchal se při tom pouze proto, že neustále zatínal do kamery bříško. Jo, a jako bonus rozložil zevnitř autokratickou, bezskrupulózní korporaci terorizující svět. Cítím se teď tak morálně povzbuzen, že si o tom budeme s kámošema na Assbooku povídat snad celou noc a hned ráno si v šatně vyhlídnu nějakého o hlavu menšího, rachitického prvňáka a dám mu strašně na držku, aby holky viděly, že už konečně nemám tak Malého Dvajta.. (01.06.2011)