Reklama

Reklama

Palčivé vzpomínky

  • Argentína Iluminados por el fuego (viac)

Obsahy(1)

Jizvy způsobené válkou se hojí jen pomalu. Poté, co je Esteban přivolán do nemocnice k příteli, který se pokouší spáchat sebevraždu, objevují se hluboko v koutech paměti tíživé vzpomínky. Právě s tímto mužem prošel Esteban válkou, s ním sdílel chlad, samotu, nedostatek jídla i absurdní rozkazy velitelů. Tehdy byli ještě skoro kluci, bez tréninku a odvahy, a nevěděli, kde jsou a za co bojují. A nikdo jim za jejich hrdinství nikdy ani nepodal ruku. Cena za kus hlíny uprostřed moře byla příliš vysoká. Režisér Tristán Bauer obdržel za drama z dob bojů o Falklandy cenu Goya a speciální ocenění poroty na festivalu v San Sebastianu. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (4)

helrohir 

všetky recenzie používateľa

Film sprostredkúva pálčivé argentínske spomienky na Falklandskú vojnu. V tomto smere je film braný ako retrospektíva zážitkov pár vojakov a poukazuje skôr na psychologickú stránku vojny. Sme svedkami ponižovania vojakov vlastnými dôstojníkmi či záverečnej zrelej úvahy o tom, že po návrate domov boli vojaci vnímaní ľahostajne. Z historického pohľadu nie je film glorifikáciou argentínskej junty, ale poukazuje na všeobecné militaristické klišé prítomné v každej armáde. Námet filmu je teda na úrovni, horšie je to však so samotným spracovaním. Lacno pôsobiaci vizuál, priemerné herecké výkony či podľa môjho názoru zbytočná dejová linka z nemocnice sú typickým príkladom nie až tak zvládnutého filmu. Nutkanie ukončiť sledovanie či minimálne zrýchlené pretáčanie scén sa u mňa prejavovalo v častých intervaloch, a to tiež vypovedá mnohé o "kvalitách" filmu.40%. ()

xentrixx 

všetky recenzie používateľa

V Argentině jde o stále palčivé téma. Žáci se v dějepise učí o tom, že Malvíny (britské Falklandské ostrovy) jsou argentinským teritoriem, ve stáncích si lze zakoupit samolepky či přívěšky s nápisem Malvinas son nuestras. V krátkosti k filmu - pokud vládnete angličtinou či španělštinou, doporučuji si o konfliktu nejdřív něco přečíst. Vynikající je v tomto směru kniha od V. Bramleyho Two Sides of  Hell (Los dos lados del infierno). Spisovatel, který je sám veteránem této války, posbíral svědectví několika přeživších vojáků z obou stran. Skoro vše, o čem Argentinci v knize vyprávějí, je pak k vidění v tomto filmu. Zima, ledový déšť, prudký vítr, špína, nulová hygiena,  nevyspání a hlavně příšerný hlad, kdy někteří argentinští vojáci, ponechaní svému osudu na hoře Mount Longdon, jedli krysy, čtyři dny žvýkali jednu žvýkačku a pili vodu z kaluží, do kterých předtím vykonávali malou potřebu. Není divu, že se z toho někteří zbláznili. Otřesné je rovněž zacházení důstojníků s mladinkými odvedenci, kteří mnohdy za sebou neměli více než měsíční výcvik a za porušení kázně kvůli hladu byli trestáni středověkým roztažením rukou a nohou  a přivázáním ke čtyřem kolíkům zatlučeným do země. Tři dny v mrazu na zledovatělé půdě bez hnutí pak vykonaly své. Veselé není ani finále. Jako veterány poražené strany je nikdo po návratu nevítal, většina skončila v bídě a bez pomoci státu, který je do této naprosto nesmyslné války vehnal. Několik desítek si posléze raději vzalo život...Qué puta guerra.. ()

Galéria (6)

Reklama

Reklama