Příšery útočí

Takové fajne červené vlasaté potvory. A jak hýbali ručičkami :-) Má to své dlouhodobé kouzlo, které zřejmě nelze jen tak překazit. Když jsem den po shlédnutí tohoto dílá vyprávěl jeho děj kámošce, tak jsem si uvědomil, jak je to vlastně skvělé až praštěné. Kyselina, kostry z umělé hmoty, rituální scéna před sochou ( patrně před jejich bohem ) a ten nezapomenutelný dabing. Škoda, že ti tvůrci už nenatočili další věci. (08.01.2015)

Poctivý trash s amatérskými výkony, otřesnými dialogy a příšerným dabingem. Pasažéři ze ztroskotané zaoceánské lodi přistanou se záchranným člunem na neznámém ostrově. A i když se nacházejí v severním Pacifiku, panuje na ostrově tropické podnebí. Příroda ostrova patří k největším kladům, jelikož prales je krásný. Škoda, že mizerná kamera ho neumí lépe zprostředkovat. Hned první setkání s kyselinovou řekou přinese své šťavnaté plody, anžto žíznivý trosečník se po osvěžení krásně krvavě roztéká. Přeživší se toulají po ostrově, hledají jídlo (těm bobulím bych fakt nevěřil), vodu a místo k přenocování. Jenže jsou tu příšery, co dokážou ohlodat člověka až na kost. Tedy ty příšery vypadají jako maňásci z Muppet Show, tudíž divákovi strach nenaženou. Nejhezčí útok je v noci, kdy potvůrkám svítí oči a nejsou vidět jejich legrační těla. A protože chování postav je hovadské, mrtví přibývají. K tomu ještě přibydou pasti a je otázka, zda někdo vůbec přežije. Moc rozumu nepobral ani John, a tak zatímco se loučí s umírajícím, pošle dvě mladé ženy na pobřeží. No, to byl tedy nápad poslat je samotné! Přes všechnu mizérii dám 3*, jelikož jsem se bavil, krev tekla, příroda krásná a vše rychle uběhlo. Jo a varhanní hudba neměla chybu. (05.02.2021)

Jazierko plné kyseliny, útočiaci moduritoví panáčikovia s očami ako pingpongové loptičky a výukový model kostry s otváracou lebkou, ktorý má predstavovať ľudskú mŕtvolu - to sú činitele tvrdo atakujúce brakovú dominanciu päťdesiatkových úletov režisérov Eda D. Wooda Jr. a Phila Tuckera. Tvorcovia Attack of the Beast Creatures sa ani neunúvajú otvárací zárez na lebke nejakým spôsobm zaretušovať, práve naopak - v závere si záber na šklebiaceho sa snehobieleho kostlivca vo flashbacku s chuťou zopakujú. Počiatočná veľmi sľubná gore scénka s chlapom, ktorý sa ide ovlažiť do kyseliny, následkom čoho sa mu v priebehu pár sekún rozleptá a rozpadne tvár v tomto maraste pôsobí akoby bola z úplne inej dimenzie a vôbec nepatrila k tomutu filmu. Kto nevidel, ťažko uverí... (06.10.2010)

Myslím že postačí, když řeknu, že jde o první a poslední film tandemu Michael Stanley (režie, produkce) a Robert A. Hutton (scénář, kamera) a že jej u nás distribuovala společnost SMART, specializovaná na ten nejtěžší amatérský odpad (KREV ZA KREV, TEMNÁ KOMORA). Nevím odkud na imdb vyčarovali tu údajnou 104 minutovou stopáž, protože to co se objevilo v našich videopůjčovnách pod názvem PŘÍŠERY ÚTOČÍ trvalo jen něco málo přes hodinu a už v pubertě, kdy jsem si ještě stavěl na piedestal Mastorakisova béčka, mi to přesto přišlo neúnosně dlouhé. Dnes to ale klasifikuji jako zapomenutý trashový klenot a radím nenechat si v žádném případě ujít. (25.09.2005)

Bola to úplná hlúposť, čo si budeme nahovárať, že? :) Ale musím uznať, že to bolo až také naivné, až to bolo dobré. Vzhľad príšeriek fakt nemal chybu. Keď som videl tých škľabiacich sa vlasatých liliputánov s veľkými zubami a svietiacimi očami, tak sa jednoducho nedalo nezasmiať. Ale hodnotiť to ako seriózny horor, to asi nie. (13.09.2010)