Opojení mocí

Opojení mocí patří k filmům, který upoutá vaši pozornost ani ne tak zpracováním, jako vybraným tématem vyprávění. Na můj vkus byl záběr příliš povrchní. Krom několika světlých okamžiků, kdy se nám naskytne odhalení konkrétních postupů při obcházení zákonů pro běžné smrtelníky, mi film nenabídl nic jiného, než jen další ujištění v tom, že to všude funguje jako ve školce: Pokud má jeden za kamaráda toho nejsilnějšího, hned má všechny procházky jednodušší. (03.02.2009)

Musím jistě říct, že ačkoli jsem moc neměl v plánu se na tento film koukat, tak mě teda chytil. Děj se sice táhne jako špageta, ale pociťoval jsem v něm dramatické scény. Jen jsem nechápal tu soudkyni, protože často byla přetažena a že by jí to nějak vadilo... Ale určitě to je kvalitní snímek a doporučím ho milovníkům dramatu. (04.02.2009)

Z cakaneho vyletu za stratenym umenim franko- a italofonnych politthrillerov sa vyklulo cosi ine: pretoze vsetko sa meni a voda plynie, tak sa plynulo presuvaju i kanony a postupy, to co sa hovori a ako sa to hovori. A tak tu mame jemne kontemplativny, chvilami pregnantne zabavno-ironicky nacrt veci, trochu i naznak studie kontrastu medzi muzskym a zenskym principom. Stava sa zo snahy neopakovat stereotypy stereotyp, alebo ide len o prezleceny klasicky Western, John Wayne v kalhotovom kostyme neohrozene miznuci gen Sonnenschein – „die können mich alle mal“? (videne v nemeckom dabingu). Objektivne dobre, to jest nie vynikajuce, ale da sa to zobrat i z pozitivneho hladiska: radsej desat malych zabavnych veci, ako jedno anticke veľdielo (obvykle). (22.06.2010)

Syžet korumpujícího průmyslového magnáta (navíc namočeného do vládní politiky) a neústupného soudního vyšetřovatele bylo ve francouzské kinematografii zpracováno nejednou (připomeňme kupř. Cayattea, Costu-Gavrase či Boissseta) . Chabrolův film byl pro mě zajímavý především hereckým výkonem Isabelle Hupertové (ale i Maryline Cantové) a gradujícím se dramatickým dějem. (21.12.2022)

Ten film chtěl upozornit na jisté nekalosti na těch nejvyšších místech, ale mám takový dojem, že jestli ho viděli ti, o nichž měl být, tak se jen shovívavě usmáli Chabrolově naivitě, zapálili si doutník a nalili sklenku armagnacu, aby se po chvíli zase pustili do dalšího kšeftu. Kdyby hlavní roli nezahrála výborným způsobem Isabelle Huppert, nebylo by ani na co koukat. Jen díky ní je to film, který i přes svou obsahovou mělkost, upoutá divákovu pozornost. (08.05.2009)