Madlax

Tak Madlax je druhou částí gwg, nutno říci, že horší. Ano je tu spoustu zlepšení, co se postupů a scénáře týče, jenž konec nějak negradoval, hlavní záporák byl ke konci příliš průhledný a poslední díly na mě psůobily, že byly šity narychlo nebo málo promyšleny. Je ovšem možné, že se mýlím a nepochopil jsen správně konec a proto tomu ubírám, ale na hodnocení si stojím, ost má samozřejmě u mě plný počet, Yuki je bohyně nejen pro mě. Jako další zápor vidím, klišovitost některých postav, prostě mě to štvalo, třeba služka Eleanor. Nicméně, hodlám to shlédnout ještě jednou, tak uvidíme. (28.12.2008)

Jak píše Marius, jsem jedním z těch znalců (hrůza, teď jsem znalcem samozvancem), kteří skutečně měli problém s hlavním záporákem a závěrečnou velkou "pointou". Tímto na Maria vznáším dotaz, zda-li jméno záporáka naznačuje, že Mashimo s Kurodou chlastali od pátku do pondělí či od pondělí do pátku. Vlastně je to vcelku jedno, ale rozhodně alkohol jako omluvu neakceptuji. Aspoň ne do doby, než se to naučí i náš šéf :). (27.02.2007)

Druhý diel voľnej Mashimovej trilógie "Girls with guns" mi priniesol ďaleko pútavejší zážitok ako jeho kultový predchodca. Preč je silná epizodičnosť a intimita Noiru situovaná do európskych lokácií, Madlax rozohráva ďaleko komplexnejší, na prvý pohľad o niečo akčnejší príbeh s vyšším množstvom charakterov, v ktorom nie je núdza ani o majstrovsky zakomponované príbehové zvraty. A disponuje aj triumfom v podobe mysterióznej línie, ktorá diváka na ceste za rozuzlením necháva tápať a poháňa jeho túžbu odhaliť skutočnú pravdu. Po vizuálnej stránke pritom ide o absolútnu špičku a to platí aj o soundtracku, ktorý možno nemá tak výraznú skladbu ako Canta per me ale postupom času sa chytľavými melódiami zarýva pod kožu viac a viac. Tak brilantný zážitok, nadobúdajúci v poslednej tretine poriadne tragické kontúry a predkladajúci trochu prekvapivé, no uspokojivé rozuzlenie, by si zaslúžil ešte emocionálnejšie vyšperkovanie celého snaženia sa ale ide skôr o jemný povzdych vyvolaný dokonalosťou zvyšku. Čo mi nebráni označiť Madlax za jedno z najlepších anime, aké som kedy videl. (09.09.2010)

Bee Train přitlačil na mystické lajně, taktéž zvýšil počet hráčů, a především zvýšil otáčky v oblasti animační. Na Madlax se výborně dívá - ano, i na seriál;) - a díky madam Yuki se Madlax též dost dobře poslouchá, i když jsem si ze soundtracků ponechal méně skladeb než v případě Noir. Bohužel příběhově je to také podstatně víc psycho, takže ani po závěrečné epizodě nevím, proč se věci děly tak, jak se děly, a nejsem si ani jist, CO se to vlastně dělo. Což mi samozřejmě brání v tom, abych si seriál náležitě užil jako celek se vším všudy, ale nic to nemění na tom, že Madlax je opravdu k pomazlení a Limelda zrovna tak:) Ale o tom jsem mluvit nechtěl - spíš jsem chtěl zmínit, že vyprávění zabijáckých story v "bessonovsky pohnutém" stylu je opět v míře vrchovaté přítomno i zde a některé epizody - pohříchu už v rozjezdu seriálu - jsou skutečně mistrovsky zrežírované (největší orgáč je nepochybně Blue Moon). 80%, ale na celý seriál se opravdu znova dívat nebudu. (04.01.2009)

S minimem studu přiznávám, že po 13. epizodě jsem se vzdala, na wikipedii dohledala pointu a celý seriál zkoukla od začátku. Ono totiž přestože se v „Madlax“ objevuje mystika a pátrání po minulosti stejně jako v „Noir“, atmosféra tajemna a záhad není z rodu těch příjemně vzrušivých, ale do krve iritujících. Primárním cílem není poskytovat vodítka a pozvolna odhalovat roušku událostí jako u „Noir“, ale mást. V „Madlax“ neustále kroužíme okolo jednoho bodu, přičemž kvůli nedostatku indicií a vodítek si musíme skutečnosti, které jsou nám předkládány, zasazovat do vykonstruovaných rámců, jež se jeden za druhým hroutí, zcela běžně jsou nám předkládány informace, jejichž podstata se sice ozřejmí během několika dalších dílů, jenomže to už si na ně většinou nevzpomeneme, a tak jediným jejich účelem v danou chvíli je zneklidnit. Na rozdíl od „Noir“ se nejistota nedá připsat ani amnézii hlavních hrdinek, neboť ta není do struktury seriálu zabudována ani zdaleka tak výrazně. Sledování neusnadňuje ani to, že mezi Madlax a Margaret není žádné viditelné pouto, obě postavy stojí samy o sobě a jejich dvě dějové linie se pouze střídají, aniž by byly jakkoli spojeny. Na druhé zhlédnutí seriál působí neskutečně vymakaně a člověk nejspíš teprve tehdy docení krásnou animaci, hudbu i shakespearovské ladění postav (z nichž ta hlavní se objeví až na konci posledního dílu asi na tři minuty), na to první je ale bohužel skoro nekoukatelný. Wikipedie je tu tudíž vcelku ospravedlnitelnou pomůckou. (29.07.2008)