Anjel Pána

„No, já jsem věděl, že kradete, ale že tolik…“ Až při třetím zhlédnutí se mi konečně podařilo si tuhle pohádku pořádně užít. Ačkoliv právě s žánry jsem asi míval problém největší. Je to totiž dost netypická pohádka a tomu jejímu mixu s komedií jsem teprve musel postupně přijít na chuť. Za což může i pomalejší rozjezd. Nemyslím tím úplný začátek v nebi, který narážkami okamžitě začne „útočit“ na (spíše) dospělého diváka, ale ten přechod na zem. Naštěstí postupně podívaná začne nabírat solidní tempo a ke konci již šlape jako na drátkách. A dokonce nechybí i nějaké to malé dojetí, no uznejte sami…Anděl Páně stojí nejvíce na dialozích, hláškách (až překvapivě vysoká koncentrace), výtečném hereckém obsazení a skutečně fungující chemii mezi herci (především souhra dvojice Trojan a Dvořák je to, na co se film může naprosto s klidem spolehnout). Zvyšuji hodnocení o 1*. „Anděli, víš co vidím!?“ - „Vopovaž se to říct nahlas! Sotva se začneš napravovat, už by sis to pokazil..víš, že vidím to samý?“ (19.02.2008)

Na čistých 5* to sice není (hlavně kvůli ne zrovna 100% výpravě), ale jako motivaci si nejvyšší hodnocení tenhle film zaslouží, protože jde o jednu z nejlepších pohádek co u nás byly natočeny za posledních tak 15 let. Milý příběh, žádné pitvoření a infantilnost jako například u pana Trošky (nic ve zlém O:-)), příjemný humor, skvělí herci, na české poměry velmi povedená hudba (žádné syntezátory ale poctivý orchestr), pěkné Šumavské exteriéry, ... Myslím, že největší ukázkou toho, jak moc se tahle pohádka povedla je fakt, že jsem byla na filmu v téměř vyprodaném kině na festivalu Finále a takové dlouhé a bouřlivé ovace jsem u žádného jiného díla (ani třeba u také velmi dobře přijatého "Štěstí") neslyšela. (09.04.2006)

Skládám poklonu Jiřímu Strachovi, který v pozemské části předvedl to, co schází většině českých filmů poslední doby (kromě scénáře) - totiž kvalitní filmové řemeslo. Jeho vizuální cítění (a řekla bych slabost pro historické reálie) by měli páni z Kavčích hor využít častěji a on sám by měl mít ambice natočit film přímo pro kina. Jirka Dvořák je prostě ďábel! (25.12.2006)

Strachův první Anděl Páně rozvířil tehdy naše veskrz dosti zkažené a (pod)průměrné pohádkové vody a přinesl vesměs pohodovou vánoční podívanou s nejedním scenáristicky zajímavým nápadem a náboženským odkazem. Bylo vtipné vidět kontrast mezi nadýchaně bělostným a na první pohled bezstarostným nebem a poněkud šedavou a morálně zkaženou zemí, které z černých hříchů nepomohl ani bělavý sníh. V některých scénách možná tvůrci trochu tlačili na pilu s humorem a odkazy na svaté a v závěru mě trochu překvapila reakce Dorotky vůči Maxmiliánovi coby tulákovi, nicméně i tak se jedná stále o kvalitní a mile natočenou pohádku. Slabší čtyři hvězdičky! P.S. Trojan s Dvořákem měli mezi sebou skvělou chemii. (24.12.2020)

Po opravdu dlouhé době zase česká filmová (byť původně televizní a všemi atributy to dosvědčující) pohádka, o které jsem schopen říci, že se zařadí do zlatého fondu československých pohádek, reprizujících se cyklicky každý rok v čase okolo Vánoc. Milá pohádková atmosféra, sympatický hlavní hrdina - popleta (vynikající Ivan Trojan, bez něhož by pohádka klesla o mnoho řádů), spousta vtipů a dobrých nápadů, dobrý scénář, roztomile zpodobněné nebe... Škoda jen té očividné televiznosti - hrad pustý a prázdný, dvořané se dají při masových scénách skoro spočítat na prstech jedné ruky a triky ,,televizně" modré. Škoda... (27.04.2007)