Anjel Pána

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Čekal jsem od toho hodně, no nedostal jsem všechno. Pohádka je sice opravdu mnohem lepší, než co se u nás poslední roky točí, jenže pořád to není nic úžasnýho. Tuto navíc ještě pozdvihuje skvělý anděl Ivan Trojan a pak taky zajímavý čert Jiří Dvořák s černými dlouhými kníry, bez nichž by to vlastně byla jen další z mnoha. Příběh opět nestojí doslova za nic, možná je to i tím, že je to trochu realističtější pohádka a tak se ústřední párek sice miluje, ale miluje povrchně a jen pozlátkově. Možná je to i tím, že tu na mě žádná ta pohádková atmosféra fantazie a lásky a dobroty a nebo špatnosti, černobílého dobra a zla, jasně daných typů postav a jejich charakterů, že tu na mě nevyjukla, ale spíš jen pokukovala z koutečka. Když totiž ani ty dobrý postavy nejsou dobrý, ale jen trochu lepší, než ty špatný postavy, není to ani moc pohádka. No a na závěr, kdyby to tvůrci natočili před několika sty lety, asi by je upálili na hranici za kacířství. Nejen, že tu ukázali Boha a jeho tvář, ale navíc tu mají i anděla, který není tak úplně dobrý a čerta, který není úplně tak zlý a navíc je ještě vpuštěn do nebe. Ale zobrazení Ježíška jako malého děťátka, to je to nejlepší. Pryč s rudým páprdou! (05.01.2007)

Musím uznat, že mě to opravdu překvapilo. Nikdy jsem to neviděla, resp. nedokoukala z toho důvodu, že ze začátku to vypadá naprosto otřesně. Prostředí nebe není vůbec koukatelné. Nicméně dnes jsem si řekla, že když každý tak vychvaluje druhý díl, tak to nemůže být přece tak hrozné. A ono není. Naopak je to hezké, vtipné a člověk se nenudí. (28.04.2017)

Zhliadnutie rozprávky "Anjel Pána" som veľmi dlho odkladal. Premiéru mala v roku 2005. No a ja som si ju pozrel až počas vianočných sviatkov roku 2023. Mal som obavu z toho, že sa bude jednať o nejakú tú zákernú progresívnu, modernú, liberálnu urážku tradičných kresťanských hodnôt. Režisér Jiří Strach to však našťastie pojal v úplne inom duchu. Je to štylizované do klasickej filmovej českej rozprávky, ktorá nenásilným, decentným štýlom zapája do deja biblické postavy, vrátane samotného Pána Boha, ktorého stvárnil Jiří Bartoška. Ivan Trojan bol v hlavnej, titulnej úlohe dokonalý. Avšak Jiří Dvořák ako čert nebol presvedčivý. Ostatní herci pohodovo zvládli svoje role. Keď to zhrniem, tak musím konštatovať, že bolo chybou sa tak dlho vyhýbať tejto celkom príjemnej rozprávke. *** (04.03.2024)

Po opravdu dlouhé době zase česká filmová (byť původně televizní a všemi atributy to dosvědčující) pohádka, o které jsem schopen říci, že se zařadí do zlatého fondu československých pohádek, reprizujících se cyklicky každý rok v čase okolo Vánoc. Milá pohádková atmosféra, sympatický hlavní hrdina - popleta (vynikající Ivan Trojan, bez něhož by pohádka klesla o mnoho řádů), spousta vtipů a dobrých nápadů, dobrý scénář, roztomile zpodobněné nebe... Škoda jen té očividné televiznosti - hrad pustý a prázdný, dvořané se dají při masových scénách skoro spočítat na prstech jedné ruky a triky ,,televizně" modré. Škoda... (27.04.2007)