Anjel Pána

Mohla to být milá, vánoční pohádka, která by ukázala smysl vánoc, či jaká je křesťanská víra atd. Jenže na můj vkus není vhodná moc pro děti. Je tu dost takového zvláštního násilí či špatného chování jako jsou krádeže či sobectví, které se sem moc nehodilo a tím se z pohádky stává něco temnějšího. Pro příště bych nechal tyhle lidské nešvary stranou a více bych rozvinul pohádkovou stránku. (20.07.2017)

Vždycky jsem věděl, že Jirka Bartoška není člověk, ale to proboha není v nebi Optika, aby si mohl dát brýle na čelo..? Pohádkám a všeobecně filmům s panbíčkářskou tématikou se vyhýbám jako čert Ježíškovu nosiči, ale tady je vše bráno s patřičným nadhledem a jemným humorem, přičemž Strach s vynikajícím obsazením za zády (Navrátil, Trojan, Dvořák) dokonale využil zápletku S čerty nejsou žerty směrem seshora dolů. Zarostlý Švehlík junior připomíná C.Balea v Batman Begins a nutno podotknout, že se mu (v posledních letech) přiblížil nejenom vzhledem.. (31.12.2011)

Za poslední léta jedna z nejhezčích českých pohádek. Scénář Lucie Konášové je psaný lehkou rukou a dobře staví na dialozích. Z režie Jiřího Stracha, je třeba míti do budoucna již patřičný respekt. Nezklamal ani Ivan Trojan (což ani nepřekvapí), a jemu výborně nahrávající Jiří Dvořák. Z výpravy Vám sice nepoklesne spodní čelist, ale přesto neurazí. Příjemné překvapení v žánru české pohádky, které stojí za pozornost. (19.11.2005)

Na scénáři je trošku vidět, že má spíše původ v evangelickém prostředí, ale nezasvěcené ateistické české prostředí to asi nepozná (a stejně tak z druhé strany katolíci budou cosi povídat o komunistické výchově, přičemž budou zapomínat, že antikatolické a ateistické tendence česká společnost získala hluboko v 19. století, nemluvě o masarykovské republice). (24.12.2012)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)