Réžia:
František FilipScenár:
Pavla Petráková - SlancováKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Ondřej Vetchý, Radovan Lukavský, Jan Přeučil, Jiří Bruder, Václav Sloup, Marcel Vašinka, Jiří Wohanka, Zdeňka Žádníková-Volencová, Jiří Šesták, Zdeněk Maryška, Lumír Olšovský, Radan RusevObsahy(1)
Sebevědomého a tvrdého panovníka by nikdy nenapadlo, že kdosi nahoře sčítá jeho špatné skutky, a nakonec přijde zasloužený trest. Teprve ve chvíli, kdy se stává vyhnancem a musí žít jako každý obyčejný člověk, tvrdě pracovat, aby se uživil, nachází nový přístup k životu. A nakonec se z něj stává moudrý a spravedlivý vladař... Pohádku podle literární předlohy Vojtěcha Martínka napsala Pavla Slancová. Režisér František Filip tu poskytl zajímavou hereckou příležitost Ondřeji Vetchému v roli krále a stejně tak Zdeňce Volencové-Žádníkové v dvojroli královny a Adély. (Česká televize)
(viac)Recenzie (33)
Hodně slabá televizní pohádka na nedělní odpoledne, která není ani tak pohádkou jako morální poselství proti pýše a nadřazenosti někoho nad jinými. Ondřej Vetchý i když je skvělý herec, tak tady přehrává, až to není pěkné. Kulisy jsou příšerné (nebo spíše ty triky skrz modrou obrazovku, kterou známe z relací o počasí). Děj je také nudný a celé to vypadá jako divadelní představení. Půvabná Zdeňka Žádníková to nezachrání. [543. hodnocení, 28. komentář, 58%] ()
Naučná TV pohádka s výborným Ondřejem Vetchým. Do role pyšného panovníka, jenž se začal sám nazývat Pán Pánů se výborně hodil. Moc se mi líbil i Radovan Lukavský v roli slepého poustevníka žijící v jakémsi srubu. Mám rád takové pohádkové role různých moudrých poustevníků. Nesmím opomenout i Jana Přeučila. Typická záporná postava. Tak jak to moc dobře umí. Nedělní pohádky tohoto typu měli své velké kouzlo právě v tu neděli v 13:00 na analogové TV, hehe.... Ovšem i dnes to má pořád atmosféru ! ()
Nestihla jsem úplný začátek, takže jsem nevěděla, co že se tam motá ten poustevník s kořínky jako dějotvorná figura. Ondřej Vetchý je (a myslím, že tenhle názor se mnou sdílí tak 85% ženské populace napříč věkovým spektrem) zatraceně fešnej chlap a jako pyšný panovník je tak důstojně nesnesitelný, žádný směšný nafoukaný piskoř, že to jeho oblibu u divaček nikterak nesnižuje. I když ano - ke své královně, a že mu vybrali výbornou, Zdeňka Žádníková je jednou z mých velmi oblíbených představitelek princezen a královen, protože je neuvěřitelně sympatická a tu vše odpouštějící vlídnost nikdy nemám problém jí věřit, se chová celkem hnusně. (Stejně stojí za zamyšlení, proč jsou partnerky těch chybujících vladařů obecně napsané tak, že jim stačí jedna na půl huby řečená omluva za roky ústrků a ony se rozpláčou, vše odpustí a ještě se div za to, co na nich dotyčný páchal, samy neomluví.) Konec mě zklamal, chlapec má trochu úžeh a je z něj jinej člověk? Strážný se sice třese strachy, ale v podstatě mu říká věci, které by člověk neřekl ani svému otci při velmi dobrých rodinných vztazích? Studiový les a královská zahrada by mě nechávaly zcela v klidu, ale když dřevorubec s Jakubem šli kácet stromy, křičela jsem u televize rady, asi jako muži radí u fotbalu. Moje rada zněla: "Do těch kmenů se mlátí tou ostrou stranou sekery." Budiž jim ke cti, že mě poslechli. ()
Velmi tragické studio. Nemám ráda počítačové efekty v českých pohádkách, protože jsou prostě amatérské. Když strom padá pod položené klády, je to prostě trochu špatně. Nechápu, proč Adélu hrála zase Zdeňka Volencová. Ne snad, že by nebyla sympatická, ale působí to spíš jako šetření peněz. No a Ondřej Vetchý mě nebere ani oblečený, natož do půl těla. ()
...aneb, pohádka o dvojnících a dvojnicích. Nejdřív se mi zdálo, že to bude zlej sen. Většinou totiž preferuji studiové televizní pohádky, vzniklé před listopadem léta páně 1989. Mají dle mého názoru lepší scénář, režii, obsazení, hudbu a díky použitému materiálu i hezčí barvy, ale tato má zase Ondřeje Vetchého a Radovana Lukavského a i díky výtvarníkovi, Ivu Houfovi, nakonec dopadla dobře. ()
Reklama