Diabol nosí Pradu

Zábavná jednohubka, která místy skvělým způsobem shazuje plytký a prázdný svět byznysu s módou, a k tomu servíruje dokonale vyvážený jin a jang v podobě dokonalé Meryl Streep jako chladné, a přece zranitelné, bestie a Anne Hathaway v další roli sympatické chytré krásky (jako byly Mia či Elle), která má možnost prozřít a najít sama sebe. A pokud nepočítám jako vždy výborného Tucciho, pak právě díky těm dvěma byl nakonec film víc než jen další průměrnou variací na dané téma se šatníkem plným obnošených klišé. (06.05.2012)

Ďábel nosí Pradu se tváří sebevědomě, jako by šlo o exkluzivní výrobek z oblasti haute couture, i když jde ve skutečnosti z hlediska filmových kvalit o konfekci. Romantická i komediální rovina je nevýrazná a sám příběh je pohříchu dost plytký. Jde v podstatě o modifikaci story o oškivých káčátkách, které se přes noc promění v oslnivou královnu maturitního plesu. Anne Hathaway se podobným způsobem z hodiny na hodinu změní ze sympatické holky od vedle, která neví, co to je řasenka (!), v elegantní superkrásku, která by z fleku mohla pózovat pro obálky světových magazínů (což konec konců Anička dělala). Zajímavá je ta rovina, která popisuje a kritizuje vztah podřízenosti a manipulovatelnosti s lidmi, jenže i ta je povrchní a neskonale lépe se s ní vyrovnal Veber se svou Hračkou. Suma sumárum, to jediné, co má hodnotu, je výkon Meryl Streep v roli sebevědomé semetriky a profesionální ženy, který je bezchybný a herečka bez problémů zvládla part ženy podstatně mladší než je ona sama. I když 57-leté Streepové jsem přece jen ta odhadem 8-letá dvojčátka moc nevěřil. Jakkoliv jde ve své podstatě o kýč, je to kýč lehký, dobře natočený a nesklouzávající do sebeparodie. Celkový dojem: 50 %. (19.05.2010)

Nejlepší módní kreací tohoto vizuálně příjemného snímku nejsou dokonalé šaty od těch nejdražších návrhářů, ale sama Meryl Streep v roli nesnesitelné šéfky Mirandy....Stylovou komedii s nezbytným morálním apelem, popovými rytmy a několika vtipy jako přidanou hodnotou zvedá z bahna průměru do roviny " KILL MERYL"..... Aby se člověk dostal na tu svou runway, musí někdy obětovat krátkodobý cíl dlouhodobému snu, běželo hlavou mladé novinářské elévce v magazínu Runway s kukučem Audrey Hepburn, když se namísto veledůležitých politických témat zabývala rozdílem mezi tyrkysovou a námořnickou modří a roznášením osmadvaceti druhů kávy ze Starbucks.... Módní průmysl je džungle bez pravidel- a módní časopis je džungle džunglí, protože nemá lvího krále, ale Královnu-Hyenu ocelovou....Surreálné, ale milé. 7/10 (08.05.2007)

Jedna hvězdička za Streepovou, druhá za Tucciho a třetí za konec, kterej ačkoliv nepřinesl nic originálního a nepředvídatelného, zapůsobil na mě. Jinak jde ale o zcela tuctovou pohádku o chudé inteligentní ošklivce ( je však absolutně krásná, pouze má obyčejné oblečení), která k úspěchu přišla, zapomněla však na ty nejbližší a nakonec v silně moralizujícím závěru zjistila, že peníze a kariéra nejsou všechno. (12.12.2008)

Abonent Vogue se v tom snad najde, ale mně to místy připadalo spíše k pláči než k smíchu, Meryl, jako bývalá dozorkyně ze St.Quentinu, co se stala šéfkou Runwaye nikterak oslnivá a S.Tucci to samé v bledě modrém, blankytném, tyrkysovém, azurovém nebo jak chcete.. Módní průmysl má pro mě opodstatnění asi jako šampón v koupelně Imhotepa a lidem v něm se pohybujícím bych doporučil vždy na pár dnů v měsíci sfárat do dolu Lazy, aby jim Café Latte a šátečky od Hermese po čase nezevšedněly.. (13.05.2009)