Déjà Vu

Není to čistých pět.. spíše takových ušmudlaných 4 a půl... Po, pro mne vícemméně nepřijatelném, přeHypovaném Dominu se Scott zklidnil na, pro mne zcela únosnou mez, a natočil povídvanou, která, nejenom že je po formální stránce víceméně skvělá, ale i dějově je poměrně velmi zajímavá. "Sledovací" část je naprosto brilantní, honička s autem o 4 dny pozadu je beznadsázky GENIÁLNÍ, když nastoupí druhá část, v paralelním časovéím úseku, nastupuje drobný chaos, který ale MÁ logiku! Za jednoznačné plus považuji i do poslední chvíle nejasný konec. Bohužel, ztráta tempa je ke konci zcela nepřehlédnutelná. (30.12.2006)

Scénář: Bill Marsilii, Terry Rossio .. Téměř neakční (vzhledem k délce a množství slovní vady) detektivka s barvitým vizuálním kabátem pro duo Bruckheimer / Scott tak typickým. Tentokrát s umírněným střihem, který nenavozuje chaotické momenty, zato kamera poletuje ostošest. Provedení tedy celkově oku lahodí, horší je to po stránce nejdiskutabilnější ingredience, kterou je cestování v čase. Doslovně vysvětlený princip s několika berličkami jako důkaz, že to celé funguje na dnešním technologickém základu je poměrně málo uvěřitelný, byť do sebe některé věci slušně zapadají.O sci-fi se tedy nedá moc hovořit, posun do „nedaleké budoucnosti“ by snímku mnohé ulehčil. A to, že za celým teroristickým činem stojí vlastně jedinec-vlastenec, bez výrazné motivace proč zabít stovky lidí je také dost chabé. No, neodcházel jsem z kina vyloženě zklamán, ale ta trocha popcorn přestřelek a výborně zvládnutých explozí se hodně utápí v dlouhých a prázdných pasážích, kdy pomyslný tempomat padá skoro na nulu. (24.12.2006)

Navzdory nepěkně pohádkovému závěru klady převažují. Ultrasympatický Denzel Washington, kterému to myslí jako všem členům CSI dohromady, lahůdkový James Caviezel, sympatičtí a vtipní vědátoři... A především nezaměnitelná bombastická režie Tonnyho Scotta. Scéna, v níž člověk jedoucí v autě sleduje vůz, který po stejné silnici jede (jel) o čtyři dny dříve, je špičková. O úvodu ani nemluvě. Tři a půl zaokrouhluji za tu zábavu nahoru. (25.09.2012)

Filmy Tonyho Scotta příliš v lásce nemám. I když jeho thrillery jsou hodně oblíbené, vzorové a precizně natočené nedokážou mě nijak zabavit a spíše mě nudí. Od Deja Vu jsem čekal něco obdobného, leč na úkor příběhu, který přináší, možná o trochu více než obvykle. V hlavní roli jak jinak Denzel Washington, kterého si režisér oblíbil už v Muži v ohni. A i když tam se mi moc nelíbil, zde mě jako vzdělaná a všeznalá osoba překvapila. Musím ale přiznat, že jsem se ze začátku vcelku nudil, no vcelku, docela dost. Akčních scén je po málu, ale když už jsou, stojí rozhodně za to. Tony Scott je dokáže natočit a je vidět, že se v nich vyžívá. Bohužel slovo přesahuje činy a stejně jako v každém jeho filmu zde bude mít první místo hlavně dialog, který i když je zajímavý a vtáhne do příběhu, mě dokáže unudit k smrti. Popravdě nebýt tak zajímavého příběhu asi bych u toho nevydržel. Jenže, jakmile se film přehoupne do druhé půlky je o napětí postaráno a zastaví se až na samotném konci, kde se spojí jednotlivé kousíčky příběhu jako puzzle a vznikne z toho mišmaš, přesto zajímavý mišmaš na pohled, který vtáhne do jeho děje a diváka pobaví. --- Jak si věděl, že jsou v autě klíče? – To je dobrá otázka, nevěděl. (21.07.2007)

„Fyzika to nepripúšťa.“ – „A čo ak ide o niečo iné?“ Riža mi DEJA VU spomínal 2 roky a vždy, keď som mu čoraz nervóznejšie odsekol, že som ho stále nevidel, krútil hlavou. No, zasa až tak zle som neurobil. Je pravda, že pri pár scénach (napr. keď Adam Goldberg Denzelovi Washingtonovi vysvetľuje „tok času a dvoch línií, bežiacich vedľa seba“) som sa nasprostasto usmieval. Síce som nič nechápal, ale bavilo ma to počúvať a pozerať sa na dobre hrajúcich hercov. Bohužiaľ, takýchto labužníckych scén má ľúbostný teroristický triler málo (a všade vychvaľovaná „automobilová časová naháňačka" medzi ne nepatrí). Ku koncu je snímka čoraz bezradnejšia: vlastenecký terorista samopalom „očisťuje strom demokracie“, obézny (ale inak fajn) Val Kilmer „správňacky“ odvracia tvár od šialeného experimentu („Potom tu zhasnite.“) a pozrite, kto to vchádza na finálne miesto činu! Ale nie, som zbytočne krutý, nech už budete od spojenia Scott/Bruckheimer čakať čokoľvek, asi vás to prekvapí. Či už nedostatkom akcie alebo scenárom, ktorý sa snaží (bohužiaľ len snaží) pôsobiť inteligentne. Nakoniec zostal len charizmatický Washington, ktorý dosiahol zrelú pozíciu skúseného muža, ktorý je v Hollywoode v podstate bezkonkurenčný. Ďalším plusom je samotný pod-žáner "time travel" (napr. 12 OPÍC, trilógia NÁVRAT DO BUDÚCNOSTI, ZVIERACIA KAZAJKA, DOM PRI JAZERE, OSUDOVÝ DOTYK), ktorému síce nikto nerozumie (ani scenáristi), ale reči o predurčenosti, osude a životných rozhodnutiach nemôžu nefascinovať. Trocha. (01.11.2009)