Déjà Vu

Není to čistých pět.. spíše takových ušmudlaných 4 a půl... Po, pro mne vícemméně nepřijatelném, přeHypovaném Dominu se Scott zklidnil na, pro mne zcela únosnou mez, a natočil povídvanou, která, nejenom že je po formální stránce víceméně skvělá, ale i dějově je poměrně velmi zajímavá. "Sledovací" část je naprosto brilantní, honička s autem o 4 dny pozadu je beznadsázky GENIÁLNÍ, když nastoupí druhá část, v paralelním časovéím úseku, nastupuje drobný chaos, který ale MÁ logiku! Za jednoznačné plus považuji i do poslední chvíle nejasný konec. Bohužel, ztráta tempa je ke konci zcela nepřehlédnutelná. (30.12.2006)

Tony Scott ve starém dobrém technokratickém thrilleru? Mohlo by být, dokonce i tomu Washingtonovi to v hlavní roli sluší, jenže jakmile se přestane mlžit a začnou se natvrdo vysvětlovat časové paradoxy, ztrácí tenhle "akčňák" půdu pod nohama, aby se na konci ukázalo, že je buď prudce inteligentní nebo přehnaně stupidní... hranice mezi oběma stavy je však takřka neviditelná a já osobně jsem měl při závěrečných titulkách pocit, že se Tonymu zas někde po cestě ztratila pointa. Ale kouká se na to hezky, to zas jo... :) (11.12.2006)

Tak ovšem tímhle Déja Vu si u mě Tony Scott značně polepšil. Poletování z jednoho času do druhého už nejednoho tvůrce stálo natlučený čumák, protože šťourové se vždycky najdou, tady ale není moc za co popotahovat. Mě to tedy do "ok, tak se teda nechám slastně oblbnout" krásně sedlo a když už jsem se v některých místech chystala ježit, dostala jsem vzápětí roubík v podobě excelentního vybruslení. (07.03.2007)

O tom, že scénář je jedná totální fantasmagorie, se nebudu přít s nikým, ale že nemá Tony Scott v oboru ‚high speed‘ klipařiny konkurenci, mi nevymluví nikdo. Takové vizuální šminky, které s kameramanem Paulem Cameronem maluje, by jim záviděl celý kosmetický průmysl. Děj odsýpá svižně a vědom si své prostoduchosti občas zajde tak daleko, že čekáte, kdy Denzel Washington lišácky mrkne nejenom na kolegy, ale i do kamery na diváka. Jediným problémem se tak může jevit až závěr, ale způsob, jakým duo scénáristů prokličkuje mezi kompromisem, kdy je třeba volit mezi osudovostí a úlitbou divákům lačnícím po jednolitých vyústěních, je vlastně na poklonu. Překroucená a vtipnější variace na Minority Report, která u mě nad Spielbergem na body vyhrává. (26.01.2009)

Navzdory názvu, nezažil jsem během sledování ani jedinkrát onen pověstný pocit již jednou viděného. Déjà Vu je nadmíru originální podívanou, na které nejvíce oceňuji její obojetnost. Můžete si lámat hlavu nad všelijakými fyzikálními a jinými paradoxy, ale taky můžete všechny vyvstanuvší otázky hodit za hlavu a jenom si užívat parádně zrežírovaný akční thriller. S tou akcí to sice není tak žhavé jako v jiných Scottových peckách, jeho režie je oproti předchozímu Dominu vůbec velmi umírněná – příběh tu ovšem není jenom proto, že se to tak nějak očekává. Princip zařízení umožňujícího sledovat minulost sice vypadá děsně složitě, ale vše je nám hezky po lopatě, srozumitelně, vysvětleno (Denzelu Washingtonovi ostatně taky) a osobně mi nedělalo problém akceptovat také lehce bizarní romantickou linii, pravděpodobně hlavní příčinu „měkčího“ konce (nad odkazy k 11.9.01 a hurikánu Katrina jsem již však oči přivřít musel). Paula Patton je krásná a Denzel sympaťák, takže chemie mezi nimi funguje i takhle „na dálku“. Déjà Vu není natolik chytrým filmem, jak se místy tváří (aniž by nám cokoliv vnucoval), stále je však dost chytrým na to, aby dokázal naplnit i očekávání náročnějšího diváka. A pokud tohle dokáže film od první do poslední vteřiny zběsile zábavný, je těžké odolat nutkání zařvat radostí (a nemyslím tím zařvat jako zařvat, ale zařvat jako zakřičet). 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Lateef, lachim, Indy, ]V[()Rt (17.12.2007)