Krádeže a vlámania

tak tohle bylo takové pohlazení po duši! Nádherně propracovaný, strhující příběh ,kombinující citově velmi komplikované rodinné drama s etnickými problémy, odehrávající se v současném Londýně.To není nic lehkého na zfilmování a mám silný pocit, že je málo režisérů, kteří by si na tom nevylámali zuby! Příběh, který mě pohltil v prvních vteřinách a nepustil až do té závěrečné. Tady nebyla jediná zbytečná scéna, kdy bych se nudil a čekal na další...... Výborné herecké výkony, krásná a křehká Juliette Binoche v roli bosenské emigrantky Amiri a zároveň matky mladého Mira (člena gangu) , vynikající a nádherná Robin Wright Penn( v roli přítelkyně Willa a matky malé holčičky) a Jude Law v roli Willa ( spolumajitel londýnské firmy přestěhované na Kings Cross). Ten mě již nadobro přesvědčil, že to není pouze " pěkná tvářička" , ale že umí i hrát a to hodně dobře! Ve vedlejší roli šlapky bych málem nepoznal moji oblíbenou Veru Farmigu.Vše pod režisérskou taktovkou Anthony Minghella ( sám si napsal i scénář) , který tyhle příběhy prostě umí! Díky Anthony! (26.11.2008)

Ó, jaké příjemné překvapení, když zjistíte, že v na prvním pohled obyčejném snímku se skrývá přesně to, co máte na filmech nejradši. Jen málokde můžeme nalézt tak přirozené a lidské charaktery s tak propracovaným psychologickým pozadím jako tady. Je úžasné sledovat, jak si lidé v tomto filmu počínají, jak uvažují a také jak se mimoslovně vyjadřují (perfektní herecké výkony). Co mě na Breaking and Entering fascinuje, že ona práce s charaktery a s jejich psychologií zde není vyloženě v popředí - Breaking and Entering není žádná artová psycho-masturbačka. V popředí je příběh "o něčem jiném" a tudíž stejně jako v reálném světě musíme podstatu lidského prožívání dolovat, i v tomto filmu je třeba, aby byl divák vnímavý. A právě dovednost empatie film odměňuje prvotřídním zážitkem. 9/10 (29.03.2015)

Dveře dokořán jsou evropským psychologickým filmem, do něhož zběhly postavy z filmů amerických, tuze nepsychologických. Postavy vyjadřují se výhradně kostrbatými metaforami, postavy, jejichž jednání je podmíněno diváckým očekáváním, nikoliv logikou a hlavně postavy, které nemlčí v momentech, kdy by mlčet měli. Do sebe zakuklená zápletka je nadto vláčí od osudového střetnutí k nešťastné náhodě a zpět, nedá jim chvilku oddychu, dějovost staví před věrohodnost. Chyběly mi (čím překvapuji sám sebe) dlouhé bezeslovné scény, podepřené pěknou hudbou a silnými hereckými výkony. Dveře dokořán mají jenom tu hudbu, která je navíc využívána tak, že ji nejspíš vůbec nezaregistrujete. O špatný film nejde především zásluhou Anthonyho Minghelly – ten dobře zrežíroval to, co špatně napsal. 65% Zajímavé komentáře: novoten, castor, Damiel, Crawler-D (27.09.2010)

Sociální rodinné drama, něco jako Ztraceno v překladu (nevím proč, ale hrozně mi to připomělo právě tenhle film) v ohodně lepším podání na téma samota, odcizení, nepochopení a samozřejmě jak jinak také hledání lásky. A je to cesta, po které mě sice bavilo kráčet, ale bohužel se u mě nakonec stejně setkala s jistým nepochopením. (05.02.2007)

Není to tuctový film a minimálně jeden zvrat je fakt nečekaný (fotky Juliette Binoche), ale prostě mě to nějak ne a ne bavit. Mám rád Jude Lawa, ale tady byl jakejsi divnej. Hrozně citlivej atd. Přišlo mi to jako červená knihovna, kde se o drsnosti té čtvrti jen mluví, ale ve skutečnosti, když vám tam někdo ukradne komp, nebo káru, tak to stejnak do týdne vrátí. (26.05.2013)