Kašpárkovy rolničky

"Já mám zlatej nočník !! A to nikdo jinej nemá.." ;) Škoda, že jsi na něm, Františku, nezůstal sedět.. Neskutečná cíleně laciná šmíra, kde jeden to filmové řemeslo jen těžko hledá.. Škoda, protože Jílkův skript i coby žánrová hříčka nabízel jistý potenciál, zvlášť prostřednictvím dialogu, který však postrádá funkčnost i smysl dík špatnému herectví a rozhodně i filmové řeči naprosto nulového detailu kamery.. Zdá se, že starým bardům, když mě jako velká asociace stále napadá Vorlíčkův sequel Saxany, prostě jen ujel vlak, nehledě na Filipovu naprostou neschopnost realizace podobných projektů, jeho smysl pro humor snad nechápe ani on sám.. (30.05.2015)

Neuvěřitelně líbezně zlá čarodějnice s koštětem, které má sklony k nečekanému samovznícení, a ovládající děsivého draka promění princeznu (hezkou) v rusalku (neméně hezkou). Do princezny-rusalky, se zamiluje kde kdo a nadále jí miluje i loupežník, synovec čarodějky, který jí miloval už jako princeznu. Kašpárek se snaží princeznu-rusalku najít, aby získal zpět svou nejkrásnější rolničku, což nemůže strávit jeho milá Kalupinka, která žárlí. Honzovi jeho matka na cestu udělá z pece pojízdné zařízení a Honza s hastrmanem pátrají po princezně. Ještě pořád se orientujete? Po vsi a okolí chodí policajt Šmidra a smutně bubnuje. Víte co, je to pohádka, dobrý konec přijde, ale i když princezna je hezká, vodník je luxusní a drak se taky povedl, čarodějnice je výborná a vtipná a loupežník je líbezně sentimentální, tak je to dost velká slátanina. Myslím tím - je to větší slátanina, než byl původní úmysl. (24.07.2011)

Tak tohle bylo tak špatně natočené, že to už snad ani horší být nemohlo. Studiové pohádky mi vadí jen některé, ale tady byly postavy zasazené do kulis, tzn. šedivé s modrými obrysy. Jak se tváří u toho herci se divák ani nedozví, protože kamera je od nich dobrých deset metrů. Dostala mě matka s pecí na kolečkách. Jednu hvězdičku dávám za herecké obsazení. (24.07.2011)

Pohádka Kašpárkovy rolničky je, jak správně uvádí Jezinka, tak trochu směsice od všeho trochu. Máme tu Honzu, vodníka, čarodějnici, draka a loupežníka - tedy klasické pohádkové postavy v jednom. Honza je klasický lenoch, který ale má kuráž zachránit princeznu, ovšem bez pojízdné pece by to nešlo. Vodník by rád rusalku, ale pro její záchranu je ochoten se obětovat, ačkoli trvá, než se k tomu odhodlá. Což není až tak překvapivé, když si ji sám musel zachránit. Překvapivé je totiž hlavně to, že Honza se projevil jako zbabělec. Za to z loupežníka je v podstatě hodný chlap, kterého ovlivnila zlá čarodějnice, která bůhví proč prchá na drakovi pryč. Nezdálo se totiž, že by drak byl úplně poražen. Pokud překonáte tyhle nelogičnosti, pak před vámi stojí jedna z nejmilejších princezen Zdeňka Žádníková-Volencová, kterou já osobně mám hrozně rád. Nejlepší vodník Josef Dvořák a čarodějka s pyromanskými sklony Simona Stašová. Chvíli jsem si říkal, nakolik se asi strachovali filmaři, že malé pódium blafne. Petr Nárožný byl jako postava skoro zbytečný, ale zase té pohádce dodal o kapku víc humoru. A přestože pozadí bylo vytvořeno studiem uměle, a je jasně vidět, že se postavy nepohybují na skutečném povrchu, téměř každé se mi líbilo, stejně jako drak a kulisy obecně. Závěrem pak uslyšíme hezkou písničku. Milá pohádka s milým obsazením, ale nesmí se nad ní moc přemýšlet. (24.05.2021)

No to byla zase pohádka! Studiová v tom největším smyslu, praštěná až běda, sice pro malé děti může být v pohodě, ale pro dospělého neskutečná nuda a infantilnost. Herecký projev i zúčastněných hvězd naprosto nulový, Postránecký vystřihl ukňouraného loupežníka, Dvořák zcela tradičního a v jeho podání podprůměrného hastrmana, Nárožný zcela bezkrevného vojáka, Janžurka a Stašová jsou jen do počtu. Prostě podprůměrná nezajímavá pohádka. Hudba: Petr Malásek (24.07.2011)